Zuřivý Sparťan: Ukázal Zlín Spartě kudy opravdu běží zajíc?

Chválit se má s mírou, aby dotyčnému nestoupla sláva příliš do hlavy. Sparta byla v posledních ligových kolech plácána po zádech ze všech stran: komentátoři, novináři, bývalí hráči, fanoušci. Ti všichni si pospíšili, aby se přihřáli na momentální atraktivní hře letenských a stačili si ještě plácnout, než borci z Letné předvedou zase nějaký (obvyklý) lapsus a rázem se opět ocitnou nožkama na zemi. Zlínu se to málem povedlo. Ačkoliv měl o jednoho hráče v poli méně.

Nejdříve se však musím vrátit k domácímu zápasu s Jabloncem. Po něm jsem byl vyzýván, ať se ukáži a napíši také jednou nějaký chvalozpěv, protože je co chválit a kritika mi jde jinak dobře. Ano Sparta Jablonec přejela, vymazala a její fotbal bavil. Po utkání se opět rozezněly trubky ženoucí letenské znovu do šturmu na titul. Je tu obrovská šance: Plzeň klopýtá a Slávie na tom také není nijak oslnivě (a ještě jí pomáhá nevyžádaná pomoc rozhodčího Klímy – už podruhé. Ale za to nemůžete, že ano mí zlatí edenští). A Spartě to kope, tak proč ne?

Ano proč ne? Letná čeká na nějaký oslnivý úspěch již řadu sezón (let, desetilet atd.). V domácích podmínkách to je jistě titul, pro náročnější double. V mezinárodním kontextu je to pak postup do závěrečných kol ( těch, kterých si už všimnou i v zahraničí – to jest čtvrfinále, semifinále nebo dokonce finále) nějaké evropské soutěže (pro nadšence a nekritiky – LM tím opravdu nemyslím a možná ani EL). Takže začátek jara, pokud tedy zapomeneme na Olomouc z prvního kola, se letenským vydařil. Minimálně výsledkově, ovšem v posledních utkáních s Bohemkou a Jabloncem i herně. To když trenér Priske pochopil, že zakoupením (případně zapůjčením) zahraničních hotovek nemůže skoro nic zkazit, když je také nasadí do hry.

Boleslav byla ještě tak padesát na padesát, ale výkony proti výše zmíněným týmům (a to byly Bohemians pasováni na černého koně jara) už musely těšit každého fanouška Sparty. A ty nepřející (zdravím do Edenu a do Štruncových sadů) donutila svou obrozenou, na Česko velmi aktraktivní útočnou hrou, brát ji zase vážně a občas se číhnout na Flashscore, jak to hrála. Možná ty nepřející dokonce ve snech strašili Haraslín, Čvančara a Kuchta, jak metelí, s míčem na jeden dotyk, na jejich bránu a otevírají brankostroj, který pak dokončí střídající, znovunalezený Minčev!

Ano Sparta bavila. Určitě do konce prvního poločasu ve Zlíně. To si ještě fanoušek prozpěvoval vítězné chorály, lahodil si útočnou hrou a když přidal Čvančara krátce po začátku druhého poločasu třetí gól, zažíval něco jako nirvánu. Možná se mu i hlavou honily obrazy z němého, černobílého filmu, ve kterém Jirka Novotný zvedá pohár pro mistra ligy. Co se však dělo potom, ho rychle vystřízlivělo. Letenští sundali nohu z plynu, nasadili „profesora“ (kterého mimochodem moc neovládají), nakupili pár zbytečných, tenisovou terminologií řečeno nevynucených chyb a rázem se vezli. Zlínští jim vyrvali opratě zápasu z rukou, už borce v rudém k ničemu nepustili a jen to, že fotbalový pánbůh koukal jinam (a nebo naopak stranil Spartě), umožnilo letenských po zápase plkat do televize něco o facce v pravý čas a prozření za tři body.

Ovšem pokud se na zápas podíváme střízlivýma očima, musíme konstatovat pár nemilých faktů. Předně, Sparta opět vyjela z Prahy ven (po Hané na Valašsko). Už jsme si možná mysleli, že na Letné ztratili „komplex“ venkovních zápasů, ale po Zlínu bych si nebyl tak jistý. A za další, že Sparta po „sérii“ dvou tří zápasů po nichž srdce fandy plesá, vloží výkon, za který se v zemích s fanatickým obecenstvem (a velmi benevoletním zákonem na držení střelných zbraní) střílí nejednom do vzduchu. Řečeno a napsáno slovy při zemi se držícího novináře, Sparta si ještě nedokáže udržet výkonnost ani na lehce se vlnící přímce, natož na trvale stoupající křivce. Zlín vychvalované borce z Letné ve druhém poločase zadupal do země.

Náhle se „hvězdy“ v rudém dresu nedokázaly proti, mnohými už odepisovaným Ševcům, prosadit. Ba co víc, ani si pořádně zahrát. Natož si nahrát. Zlín je „vyučoval“ v bojovnosti, nadšení a víře, že se to dá ještě zlomit. Vukadinovič si na křídle dělal skoro co chtěl a v úprku na bránu mu mnohdy nedokázal zabránit ani opěvovaný Krejčí „zachránce“ (hvězda to vším hvězdným prachem pomazaná). Srb sázel centry do vápna, kde úřadovali vesměs domácí, třeba bývalý sparťan Kozák, a letenská obrana měla opravdu co dělat, aby udržela výhodné skóre. „Docenti“ z Letné nedokázali čelit nadšení domácích. Tam, kde se měl ukázat vpravdě nebetyčný rozdíl, vládla tuhá bitva, ve které tahala Letná (ta pražská) za kratší konec.

Po vyloučení Filla (označeném trenérem Vrbou za světový rekord) se zdálo, že si letenští budou moci oddechnout. A vydechnout. Ale to asi přišli na jiný „film“. Ztráta jednoho borce nebyla ve hře domácích vůbec znát, možná by se mohlo rouhat – ba naopak. Teprve když si Fillo šampónoval nezpocené vlasy, přišel ze strany Ševců ten správný fičák. Ostatně z 0:3 na 2:3, to už muselo řádně foukat. Proto závěr zápasu sehráli letenští (zcela nehvězdně) převážně ve vlastním pokutovém území, urputně bráníce jednogólový náskok. A to i za cenu zcela neligových odkopů do nikam, za které by se nemusel stydět kdejaký borec ze čtvrté třídy, jenž se jde jednou týdně po práci „vyprdět“. Hanba mi mnohé fackovala.

Ovšem na Letné mají jiný metr. Předně, malinko zdrženlivě se oslavovaly tři body. Ačkoliv se s tím dá souhlasit (vážně byly důležité, protože i Slávie a Plzeň se rozhodly bodovat) a jistě se v tom dá najít pozitivní efekt. Způsob jakým se však sparťani bránili proti oslabeným zlíňanům (teď už největším adeptům na druhou ligu) byl a je ostudný. Pokud bych chtěl být patetický, Sparty nehodný. Proto musí překvapit, že trenér Priske sice uznává, že to ze strany jeho svěřenců byla ve druhém poločase nezodpovědná holomajzna, ale zároveň tým chválí za morál (jak jinak, když nevíš co, prdni tam právě vysokou morálku) a ustrachované tři body (za ně tedy souhlas, protože ty nechávájí naději na možný úspěch). A ještě se zastává brankáře Kováře, který si při pokusu o zcela nezodpovědnou kličku ve vlastním malém vápně zahrával právě s osudem těch tří bodů. Dokonce to Dán podává jako součást taktiky (chce aby Kovář riskoval). Hm, můj dorostenecký trenér Jiří Drahota, blahé paměti, by mu to vytmavil zcela jinak. A rozdupal by přitom svou bekovku a ztratil hlas. A dost možná by šel Kovář ze Zlína pěšky.

Ale dost možná to opravdu byla jen facka, která pořádně mlaskla a zůstal po ní červený obtisk prstů na sparťanské herní „tváři“. Dost možná, že se sparťané opět probrali z tlumeného polospánku, do kterého upadali po smršti mediálních chvalozpěvů. A možná jsem až přehnaně kritický. Takže je snad dokonce dobře, že hned ve středu se bude hrát pohár s Libercem (a pochopitelně v Liberci, Slovan není Vyškov), aby ta facka měla okamžitý efekt. Na druhou stranu se ve Zlíně nikdo nezranil, takže ti samí borci si budou moci lehkou „hanebnost“ ze Zlína odčinit.

A takhle to vidím já. Tak ve středu a nezapomeňte, do Liberce! Už se opakuji, Liberec není Vyškov…..