Slávistický střed potřebuje šestku a Zafeirise. Sebevědomý Ewerton bude klenot
Sešívaní zvládli tři úvodní jarní kola s Jabloncem, Pardubicemi a Brnem, klíčové zápasy v boji o titul je ale teprve čekají. Vykřičníky před blížícími se utkáními se Slováckem a Plzní visí především nad středem zálohy, kde dostávali protivníci Slavie často příliš volného prostoru.
Záloha si žádá změny
Tři zápasy, tři výhry, ale i třikrát zmatky uprostřed hřiště. Slavii se poměrně ustálila obrana i útok, prostřední linie se ale stále hledá. První dvě utkání se sešívaným s dvojicí Jakub Hromada, Petr Ševčík rozestupoval střed, využíval toho hlavně Vladimir Jovovič z Jablonce. Proti Brnu Ibrahim Traoré se Ševčíkem příliš často kazili.
Nevybalancovaná záloha souvisí s absencí klasického. Ibrahim Traoré jí možná ještě rok zpět byl, nyní však rychlostně i pohybově zaostává. Hromada je pracant, spíše něco mezi šestkou a osmičkou. Defenzivní kvality nemá na takové úrovni, aby střed v případě rychlého brejku pokryl sám.
Podobné situace zvládají jen ty nejlepší šestky, hlavně Oscar Dorley je v nich skvělý. Ne nadarmo se Jindřich Trpišovský nebál po jeho boku nasazovat Lukáše Provoda s Nicolae Stanciem. Oscar a též Tomáš Holeš jednoduše střed udrží sami, Hromada v podobných situacích v prvních dvou kolech pouze couval ke stoperům, čímž soupeři umožnil střelbu z hranice vápna. A tak se proti velkým týmům hrát nedá.
Dost možná bude ale potřeba přestavět větší část zálohy. Ševčík sice dokáže překvapit centry do kapsy za obránce soupeře, rohové kopy ale zahrává zkraje jara otřesně. Vždyť červenobílí jich v sobotu kopali 14, aniž by z nich výrazněji zahrozili. Nepřesný byl kolikrát i při jednoduché rozehrávce, s balónem se nesmyslně točil, čímž se sám vystavil do stresové situace.
Podobné manévry u Ševčíka dříve nebývaly zvykem, po promaroděných dvou letech to již není štírek, kterému nejde vzít míč. Je velmi pravděpodobné, že až bude Christos Zafeiris definitivně připraven, odsune ho na lavičku. Norský talent se jeví jako typologicky podobná volba, která je ale lépe fyzicky vybavená. A soubojovost hraje v české lize velkou roli.
Sebevědomý Ewerton = skvělý žolík
Sebevědomí ofenzivních hráčů se odvíjí od produktivity. Krásným příkladem slávisty je Peter Olayinka, jenž loni čekal na první zásah až do 11. kola. Branku mu vyrobila svou chybou defenziva Liberce, přesto pro Olayinku znamenala obrovský obrat. Do té doby šílené výkony byly pryč a Olayinka udeřil v následujících dvou kolech.
Podobný zvrat byl proti Zbrojovce cítit u Ewertona. Šťastný zásah z přímého kopu náležitě oslavil, ale především běhal od té chvíle na hřišti úplně jiný hráč. V tom, co mu bylo na podzim vyčítáno (špatná reakce po ztrátě míče a nedostatečná podpora defenzivy), najednou exceloval.
Pomáhal Davidu Juráskovi, dostal nakopáno, a přestože nemohl po jednom souboji stoprocentně běhat, bolest překousl, makal a chvíli před koncem prokázal nárůst sebevědomí. Na hranici vápna nezazmatkoval, počkal si na uvolnění Micka van Burena a asistoval mu na druhý slávistický gól zápasu. Na základ to zatím není, ale na poslední dvacetiminutovku za špatného stavu se bude hodit.
