Zuřivý Sparťan: Letenský hodokvas v Ďolíčku. Probudil se Kuchta a umřel presink?

To byl ale fičák! Malé pražské derby zažilo brankovou úrodu, jaká tady dlouho nebyla. Vlastně je to poprvé, kdy v zápase Bohemians se Spartou padl takový počet gólů. K tomu tři penalty, emoce a přesvědčivé vítězství Sparty. Zejména ve druhém poločase (až na pár minut) dominovala a domácí Klokany nechala odskákat do věčných lovišť středu tabulky.

Před zápasem se, ostatně jako vždy, našlo moře skeptiků, kteří Spartě prorokovali další bodovou ztrátu. Jeden z nich, trenér Půlpit, šel ještě dál: Sparta mě nepřesvědčila a v Ďolíčku prohraje. Komentátoři se pod dojmem posledních výsledků Bohemians přikláněli spíše k názoru, že to bude mít Sparta těžké, ne-li nemožné, urvat s Klokany tři body. 

Nutno však podotknout, že poslední výkony Sparty (po, jako obvykle, vážně vydařené přípravě) a poslední výsledky Bohemians, je k tomu dokonce opravňovaly. V minulém kole sice letenští zažili menší nirvánu, když po zpackaném výkonu v Olomouci, vyprovodili Boleslav ze svého svatostánku se čtyřmi zásahy v její síti. Ovšem výkon měl stále hodně daleko do slibovaného progresu (auú, promiň češtino), všespásného presinku a represinku (který na Letné slibuje každý nový a další trenér). Utkání zachránily pro Spartu zejména výkony jednotlivců. Ať už Kairinena, Haraslína, Minčeva nebo (vše) spasitele Krejčího (ten se však přidal až ve druhém poločase, když se stačil částečně sžít s novou rolí stopera). Krátce řečeno (napsáno, pro šťouraly), výsledek předčil, vzhledem k výkonu, očekávání. A tak se na Letné juchalo.

Ovšem ani tam nejsou slepí, tedy většinou. Odpovědní si nemohli nevšimnout, že obrana je mírně řečeno občas prostupná jako cedník na nudle. Zejména při standardkách. Což je věc známá iks let a po níž vzrůstá v Česku úmrtnost sparťanských fanoušků, kteří mají v kolonce příčina smrti uvedeno – zemřel se standardkou (místo s kovidem). Přesto je to stále stejné jako házet hrách na zeď (nebo pro otrlejší, jako házet perly sviním). Nebo že Kuchta je, s takovým servisem od spoluhráčů, zbytečně drahý módní doplněk v kádru. Ostatně i to zmiňoval trenér Priske po zápase, když se ho novináři ptali, proč Kuchta (opět a zase) nevstřelil žádnou branku. K tomu se občas přidávají (ne) pochopitelné rošády se sestavou (Čvančara z kraje, posily jenom na lavici) a pozor! Stále se rozrůstající marodka. Takže i na Letné tušili, že utkání s Bohemians nebude žádnou procházkou zamilovaných růžovým sadem s pusinkou od Valentýna.

Je známa stará vesta, že pokud se Spartě nevyvíjí utkání od začátku podle jejích představ, hlásí Houston problém. Na rozdíl od Slávie totiž většinou nemá žádný plán B a musí doufat, že pokud se soupeř dostane do vedení, případně vyrovná letenský brankový náskok, plán A bude nakonec úspěšný. Je to dané nejen kvalitou a šíří kádru (který je sice momentálně skoro obří, ale kvalita pokulhává – zejména díky ztrátě formy náhradníků). To mělo změnit posilování v zimě (přišli hotoví, ostřílení borci), ale z různých důvodů využívá Priske jejich služeb pouze na padesát procent. Takže Olomouc zadupala, Boleslav zadupala a Houston hlásil problém. To že se oba zápasy nakonec výsledkově zvládly, zařídili svými výkony hráči (pro méně pozorné: Kairinen, Minčev, Krejčí, Haraslín), kteří mají formu a dokáží ji v zápase i prodat. Tedy ne nějaký herní systém, rozestavení, či presink – represink. Toho se zatím sparťanští fanoušci ve hře letenských nedočkali. A pochopitelně morál, všeobjímající mantra trenérů, kteří si jinak nedokáží vysvětlit, že to nakonec dobře dopadlo.

Podle skeptiků měl tedy podobný průběh nastat i v nedělním zápase v Ďolíčku. Bohemka měla dupat, kousat, rdousit a sát a Sparta si měla připadat jako na kolotoči vášně. Ano, Klokani ji nesvědčí a mají formu. Tím se vyznačovaly skoro všechny předpovědi. Ale prdlajs, nemají! Možná tedy mají, ale na letenské to za normálních okolností nemůže stačit. Stačí jenom porovnat kádry; ten bohemácký ještě k tomu vyzobaný odchody (např. Květ), oslabený zraněními a trapnou dohodou, že zapůjčený hráč nemůže proti svým nastoupit (viď Drchale). Sparta si většinu utkání totiž ztíží sama. Přistoupí na hru domácích, která jí není vlastní, je lenivá v bojovnosti (případně jí nahání strach zkrvavené bělmo soupeře) a výsledek je na vážkách.

To se tedy očekávalo i neděli v Ďolíčku (zejména trenér Půlpit byl natěšený na vyplnění se jeho předpovědi). Ale tentokrát Sparta překvapila zřejmě i sebe sama. Nechám stranou poněkud zakřiknuté domácí, Klokani toho opravdu mnoho nepředvedli. Alespoň nic z toho, co by je opravňovalo myslet na poháry, jak jsem někde četl. Ovšem ani nemohli nic předvést, Sparta jim mnoho nedovolila.

Po pravdě, nebyl to ještě nějaký óbr excelentní výkon alá dominant naší ligy. Ačkoliv výsledek k takovému dojmu svádí. Opět to spíše leželo na jednotlivcích, než na nějakém čitelném herním stylu. Ovšem tentokrát se ke čtyřem mušketýrům z minulého kola přidali i někteří další. Třeba Čvančara. A Kuchta! Ten se konečně trefil (od října 2022) a všichni věří, že to je definitivní probuzení umřelého střelce. Možná v pravý čas, protože něco mi říká, že v létě vezme bývalý hráč z protilehlého břehu Vltavy z Letné kramle. Což může zachránit nejen jeho, ale paradoxně i Spartu. Ale do té doby ať střílí. 

Důležitým aspektem pro demolici Klokanů byla i obrana. Když letenský fanda opět uviděl v sestavě Sörensena a Vitíka, muselo jeho srdce zaplesat. A plesalo po právu, protože oba dva byli výborní, ačkoliv Vitík zavinil penaltu trochu „dorosteneckou“ zmatečnou plácanou. Důležitým momentem je však i zamontování Krejčího do obranné linie. Vivat, heuréka! To je rošáda, jenž nepostrádá smysl. A prospívá oběma, jak Spartě, tak Krejdovi. Ti tři vzadu byli v neděli jistotou. A když to vepředu roztočili Haraslín s Kuchtou a Čvančarou, nebylo co řešit. Neměla by ani zapadnout aktivita střídajících hráčů, ačkoli šli do hry povětšinou v samém závěru zápasu. Zatracený talent Daněk byl hodně vidět a Minčev (vlastně už tradičně) vsítil ve dvou zápasech už potřetí. K tomu se přidalo nečekaně velké „venkovní“ sebevědomí letenských. S takovým by možná vyhráli i v Olomouci (a co možná, jistě – menší autorská fabulace). Dvakrát škoda.

Pokud tedy Sparta půjde do každého venkovního utkání se sebevědomím, odpovídajícím kvalitě kádru a postavení v tabulce, může ze hřišť soupeřů vozit daleko více bodů. Nezapomeňme ale, že Vršovice jsou Praha, tam mohli borci z Letné jet třeba metrem. Haná je holt daleko za Prahou, na divokém a strašidelném venkově. A v takových mačích mají sparťané ještě spoustu starostí. Přitom v právě ve venkovních zápasech (zvládnutých) leží zakopaný pes možného titulu. Tak směle do toho!

A takhle to vidím já.