Zuřivý Sparťan: Nad výkonem letenských stále oblačno, tři body se ovšem počítají

Ve druhém jarním kole se v domácím prostředí na Spartě počítalo jen vítězství. Což je skvělá zpráva jak pro neúnavné „doufače“ v letošní titul pro mistra ligy, tak pro samotné hráče, kteří skoro z „ničeho“ uvařili tři body a významně vylepšili brankové skóre. To, co chybělo minulý týden v Olomouci, v neděli na Letné prakticky rozhodlo o třech bodech pro domácí. Tedy stará známá pravda, že bez střely na bránu nemůžeš doufat v body.

Natěšeni a povzbuzeni šli do jarní části ligy (odehrávající se v tuhých zimních podmínkách) fanoušci pražské Sparty. Vydařená příprava, zahraniční, zkušené a lákavé posily (dokonce ze španělské La ligy i účastník MS v Kataru), skoro vyprázdněná marodka. To vše lákalo i v tuhém nepočasí zavítat na stadión, kde se po place budou prohánět borci v rudých dresech. Vždyť nic není tak krásnějšího než opájet se nadějí na titul. Kvůli tomu stojí za to i zmrznout.

Realizační tým letenských se po přípravě holedbal skvěle připraveným týmem, zapadlými posilami a stylem, kterým Sparta hodlá ničit své ligové soupeře a připravovat bezesné noci svým konkurentům v boji o čelo tabulky (tedy zde jsou myšleni spíše sešívaní z Edenu, protože Plzeň byla už jednou od Sparty poražena). Vše si sedlo jako pozadí na hrnec, tvrdili Priske a jeho squadra asistentů, podasistentů, kondičních a mentálních trenérů, kustodů a pomalu i uklízeček z Letné. Chceme úspěch, řičelo se v Epet Aréně. 

V Edenu však zřejmě zůstali v klidu, soudě podle jejich bodových zisků z prvních dvou kol a pevného posezu v sedle vedoucího týmu ligy. K tomu jim nahrála nejen prohra Plzně s Hradcem, ale i letenská ztráta v Olomouci. Sparta sice s těžkým soupeřem vyválčila bod, ale v tříbodovém systému, při dalším rozlosování jejího vršovického úhlavního soupeře a při nabrané bodové ztrátě z podzimu, se remíza se Sigmou musela jevit jako plivnutí do Vltavy.

Což však bylo (a stále ještě je) na pováženou jsou výkony letenských. Ne, v Olomouci nebyli lepší, měli kliku jako od blázince a po nějakém systému, řádu, či po moderních prvcích, byste v jejich hře pátrali opravdu marně. Slibovaný presink nula, aktivní kombinační hra nula. Vlastně nic z toho, co Priske a jeho squadra viděli v přípravě a co si sebou bohužel nepřinesli do ligy. Fanoušek si musel vydřít bělma z očí, když si je protíral v domnění, že má vlčí mlhu. Ale spíše šlo o deja vu a starou vestu ze začátku podzimní sezóny. Sparta zřejmě nebyla připravena tak, jak by se dalo z řečí zodpovědných usuzovat.

Trenér Priske je v naší lize tak trochu zvláštní jev. Úplně tak nepřevyšuje kolegy, ale snaží se vytvářet dojem, že ví, kam chce směřovat i jak toho dosáhnout. Ostatně proto také na Letné je. Jeho předchůdci, tedy někteří, to až tak netušili a nechali se vést slepou vírou ve velikost klubu, ve kterém působili (po hříchu mnozí z nich jen pár měsíců). I od svých kolegů na lavičkách prvoligových týmů má Priske většinou jen slova uznání. Přesto se mnozí z nich podivovali nad tím, že v Olomouci nechal posily sedět na lavici. Zvláště, když je chválil a v přípravě je pravidelně nasazoval do základní jedenáctky. A jeho vysvětlení po zápase, ve kterém se spíše než bod řešil (ne) výkon Sparty, neslo všechny znaky toho, že se tady někdo musel zbláznit.

Do utkání s Mladou Boleslaví udělal Priske očekávané změny (plus ty, ke kterým ho donutila opět a zase se rozrůstající marodka). Zejména nasazení Kairinena bylo na dvěstě procent očekávané. Vsadil bych se, že kdyby to trenér neudělal, a případně se remízovalo, jeho pomyslný „trůn“ by se sakra zakymácel a jeho akcie by klesly na historické minimum jako při černém pátku na newyorské burze. V Olomouci Fina zcela nesmyslně vybagoval a „odměnou“ mu byl bod. Plus příšerný výkon ve středu zálohy, kde vedle sebe nastoupili Sadílek s Krejčím. 

Kairinen se chopil dirigentské taktovky a byl skoro u všeho. Ostatně jako v přípravě, za niž byl chválen. Po drsném úvodu Mladé Boleslavi, kdy zatápěla letenským úplně stejně jako před týdnem Sigma, a rezultovala z toho i její vedoucí branka, to byl právě Fin, který povedenou střelou srovnal skóre. A byl to zase Fin, který geniální přihrávkou za obranu vyslal Minčeva do zakončení a ke čtvrté brance. Až se jednomu chce věřit, že kdyby hrál Kairinen před týdnem, mohl být výsledek z Hané malinko úspěšnější. A dost možná i hra týmu. Vždyť celý podzim novináři, komentátoři, trenéři i bývalí hráči upozorňovali na to, že na Letné po odchodu Hložka a Dočkala není v týmu klasický střední záložník, jenž by tvořil hru. A že jím není ani běžec Sadílek, ani spasitel Krejčí. Rozdíl mezi hrou bez kreativního dispečera hry a s ním, mohli fanoušci vypozorovat právě v nedělním utkání na Letné. Pokud si tedy v Olomouci neřekli, že na Spartu už nikdy. Tedy na Spartu pod Priskem.

Výsledek proti Boleslavi, jakkoli výrazný, není dílem týmu, ale spíše výkonem jednotlivců. Vedle zmíněného Kairinena to byl zejména Minčev, autor dvou branek. A asi ne jen proto, že je dal, ale i tím, že si do šance (pěkně moderně za obranu -, co by za to Kuchta dal) naběhl. V pravý čas a úmyslně. A že je světácky, bez uzardění, proměnil, z něj dělá vedle Fina muže zápasu. Kdo by to řekl do nejzbytečnějšího hráče letenských, jenž mnohým připadá jako desetihaléřová mince v době tržního hospodářství. Taky úplně na nic. Jenže v neděli Minčev překročil svůj stín (Priske i Letná doufají, že ne jen v neděli) a naznačil, že když Bůh dá a motyka spustí, můžou letenští s klidným spánkem zamávat bývalé megahvězdě české kopané Kuchtovi. Myslím, že po Minčevových dvou gólech do sítě Boleslavi by opět nejraději někomu prokopl hlavu. Lítat celý zápas pro nic za nic a náhradník suverénně promění dvě šance, to vážně jednomu nepřidá.

Stejně tak Krejčí. Podle mnohých jako stoper daleko více platný pro mužstvo než jako kapitán a samozvaný tvůrce hry. Sice se první poločas na svém místě v obraně hledal, ale ve druhém už patřil výkonem hned za Kairinena a Minčeva. To by bylo, kdyby to pochopili i na Letné! Ostatně, ani Vydra úplně nezklamal, když už se Vitík nějak záhadně zranil. Jen musí hrát. A třeba hned příští týden v Ďolíčku. Tam budou padat prubířské kameny. Fanda by se měl těšit.

A na Letné se malinko zamyslet. Bez těchto výše zmíněných hráčů by zřejmě Boleslav na Spartě slavila výhru. Nebo alespoň remízu. Zbytek týmu totiž nepřevyšoval hostující hráče ani o milimetr (jasně Kovář také dobrý a patří ke stálicím). A zase, výkon se ani na decimetr nepřiblížil ideálu. A to prosím po (údajně) velmi vydařené přípravě a na letenské poměry nevídaném posílení.

Bohemka v příštím kole nastaví zrcadlo. To si může Priske a jeho tým psát. Jistě si to i píše. Jen aby to vedlo k úspěchu. A nejen k bodům, ale hlavně i k výkonu. Jinak by mohlo platit pravidlo o černém pátku na newyorské burze.

A takhle to vidím já!