Zuřivý Sparťan: Kam kráčí sparťanské béčko? A zachrání se ve druhé lize?

Jednou z priorit sportovního ředitele Sparty Tomáše Rosického po nástupu do funkce byl dobře fungující rezervní tým, který vedle podpory áčka bude poskytovat prostor mladým letenským borcům, aby se mohli etablovat v dospělém fotbale. Cílem byla i druhá liga, aby se sparťanské naděje mohli potkávat s profesionální kvalitou i podmínkami. Aktuální stav však zřejmě plně nenaplňuje představy klubového vedení: ve své druhé sezóně ve druhé nejvyšší soutěži jde tým od porážky k porážce a průběžně dlí na předposledním místě tabulky.

Pokud bych si měl vsadit na to, že se sparťanské béčko zachrání ve druhé lize, pak bych spíše vsadil proti. Jeho vyhlídky nejsou zrovna růžové a personální veletoče v týmu spíše nahrávají pesimistům.

Musím se však ještě vrátit k loňskému podzimu, kdy jsem měl tu „čest“ zhlédnout utkání letenské rezervy s domácí Karvinou. Pokud bych měl opět vsadit podle výkonu v tomto zápase, pak bych nevěřil ani v udržení se ve třetí lize! Výkon (a nutno podotknout, že obou týmů) vůbec neodpovídal něčemu, co bychom mohli nazývat fotbalem. Jestliže by se celý český fotbal měl hodnotit podle tohoto zápasu (utkaly se v něm profesionální týmy! sic!), pak bych měl o něj hodně velký strach. To, co bylo na hřišti k vidění, se jen těžko dalo hodnotit profesionálními měřítky! Hra spíše odpovídala úrovni krajského přeboru. 

A přitom se potkaly bývalý prvoligový tým na straně jedné a rezervní tým klubu, který si dělá čáku na LM (tedy někdy v budoucnu) na straně druhé. Už sama taková anotace by měla nabídnout na české druholigové poměry výživnou podívanou. Ale chyba lávky! Nejvýstižnější výrazy pro dění na place by byly: „nakopávaná“, „balón nám překáží“ „nedodržujeme základní taktické pokyny (=děláme si, co chceme)“ a nebo „boj a nekrása především“.

Takový výkon překvapil zejména u letenského béčka, které má (mělo by mít, podle vlastních PR vyjádření) ve svých řadách řadu fotbalových nadějí, které by v budoucnu měly (možná tedy mohly) táhnout A tým, jak bylo kdysi hlásáno TR10 po nástupu do funkce. Realita v tomto zápase (a podle výsledků a umístění i v dalších zápasech) však byla zcela jiná. Borci v rudém „rezervním“ dresu možná dobře vypadali, ale jejich hra se spíše než dospělému, blížila dorosteneckému fotbálku na plácku mezi paneláky. Hráči se ani na chvilku „nekousli“, aby získali byť jen jeden bod. Nebyly vidět vítězné emoce, zarputilost, chuť porvat se s nepříznivým stavem. Kluci si byli prostě „jen zahrát“ fotbálek. Bez nadšení, bez taktiky; vyvětrat dres, ukázat nové tetování, lehce se zpotit, aby byl důvod se sprchovat.

To vše sledoval s unaveným výrazem v obličeji (lépe řečeno rezignujícím) z lavičky trenér Horňák. Mohl vidět, jak si Gedeon vezme balón, udělá dvě kličky na šířku hřiště a uspokojeně (to jsem ale borec!) odevzdá míč zpátky do obrany. Viděl Vydru, jenž se jako stoper žene k exekuci každého přímého kopu (a odežene všechny ostatní od balónu), přímák totálně zazdí a pak chybí na svém místě v obraně. To se opakuje několikrát v zápase. A v podobném duchu by se takto dalo psát o celém týmu. Borcům evidentně stačí smlouva ve Spartě. To je pravděpodobně jejich nejvyšší fotbalová meta. Když ji mají, dosáhli fotbalové nirvány a už se nikam neposouvají. Nemají důvod. Hraji za Spartu (sice za béčko, ale co), co je víc!?

Samozřejmě se najdou i výjimky. Třeba Pudhorocký. Kapitán týmu a nositel výkonu. Na podzim podával vyrovnané výkony, střílel důležité branky. Při pohledu na jeho hru jste si vzpomněli na začátky Tomáše Rosického. Technický, rychlý záložník, dirigující hru, s překvapivými přihrávkami za obranu. Přesně to, co od středního záložníka čekáte a po čem na Letné (a nejen tam) volají. Jenže Pudhorockého výkony nepřesvědčily sparťanské vedení, aby dostal šanci v A týmu. A zrovna v době, kdy v záloze prvního týmu po odchodu Dočkala a Hložka chyběla kreativita. Nemluvě o tom, jak se s kapitánem (!) zacházelo v případě, že se šli do béčka „rozkopat“ borci z áčka. Seděl na lavici, případně nastoupil na pár minut! Zdá se, že takové „zacházení“ je už typické pro Spartu a její odchovance. Asi se tedy není co divit, že se Pudhorocký rozhodl nepokračovat na Letné a zkusí si na jaře své první angažmá v první lize. Vzhledem k tomu, že mu v létě končila na Letné smlouva, byl to krok i ze strany klubu celkem logický.

Ovšem právě velké pohyby v kádru rezervního týmu Sparty přispívají k pochybnostem, zda na Letné vědí, co s rezervou dělají. V letním přestupním termínu opustilo kádr (na hostování, případně po konci smlouvy, na přestup) 17 hráčů! Mnozí z nich zkušení hráči, bohužel zřejmě bez perspektivy směrem do A týmu, jako například dlouholetý obránce béčka Milan Piško, nebo velezkušený záložník Kulhánek. Stejně tak kádr „oslabili“ (hostování v první lize) střelci týmu Kozák a Sejk, brankář Kotek (Táborsko), poslední z bratrů Gabrielů (přestup Hradec Králové), Červ, Flak, Dudl a jiní. S těmito hráči odešla nejen určitá kvalita, ale hlavně zkušenosti. V kádru je sice stále dostatek nadějných hráčů, z nichž někteří jsou dokonce v přípravě s A týmem (Goljan, Kukučka, Vydra a Kaštánek), ale že by tyto naděje měly dotáhnout béčko k záchraně ve druhé lize, je velmi nepravděpodobné. Zvláště, když tým opustil před jarem nejen kapitán Pudhorocký, ale i další hráč se zkušenostmi z první ligy Suchomel. Mladí a nezkušení versus etablované týmy druhé ligy, to zřejmě nedopadne pro letenskou rezervu dobře.

Záměr sparťanského vedení byl vcelku jasný: nechat mladé letenské borce „otřískat“ se v dospělém fotbale a prosít je tak sítem kvality, aby se zjistilo, jak na tom jsou. Ovšem tlak na jejich psychiku na jaře, při záchranářských pracích ve druhé lize, bude velký. Pokud si zahraji na Sybillu, mnozí z nich nemají nejen na to, aby fotbalově uhráli druhou nejvyšší soutěž, ale ani mentálně nejsou ještě nastaveni na dospělý fotbal. Změna trenéra (odešel Horňák, přišel Janoušek) zřejmě také mnoho nepřinese. Janoušek doposud pracoval „pouze“ v mládežnickém fotbale. Jestli to je ta nejvyšší kvalifikace pro záchranu druhé ligy se uvidí po konci jarní sezóny. Osobně si myslím, že ne. Podzim mladé „naděje“ na Letné přesvědčil o tom, že dospělý fotbal je někde jinde, než si možná představovali.