Zuřivý Sparťan: Zázraky se někdy dějí, jen si počkat

Stav sparťanské nouze se přiblížil k svému obratu? Je trenér Priske génius? Může fanoušek očekávat další a další chuťovky v podání letenského souboru? A je teď Sparta na dostřel titulu, nebo byl výkon v Plzni jen výkřikem do tmy? Jen výjimkou, co potvrzuje pravidlo každoročního „rudého“ zmaru? Na odpovědi si musí příznivci letenských ještě počkat. V Plzni hráči i trenér překvapili vyspělou taktickou hrou, bojovností, fotbalovým umem i sebevědomím. Tedy vším, co jim chybělo v derby. Škoda. Mohlo být i lépe. Lépe řečeno, mělo být už dávno lépe. Ale radujme se. I z malých radostí se skládá sparťanský svět.

Tak tedy, jestli si někdo myslí, že se sparťanské problémy vyřešily jedním gólem Davida Pavelky (mimochodem skvěle technicky vyvedeným), pak není jen na velkém, ale obrovském omylu. Sparta má tu jedinečnou vlastnost, že po hodování následuje mrzký půst a čeká ji například dohrávka s pohárově úspěšným (co se hry týká) Slováckem. Takže nepřeceňovat, neplácat se po ramenou, neobjímat se a nechlastat.

Po totálně zazděném derby, po bezkrevné hře hodné staré gardy z Horní Dolní, je to jen částečný odpustek sparťanské veřejnosti. Ostatně, ultras to i tak pojali a splnili svou hrozbu nefandění při zápase. Není divu, po tom všem, co jim klub jejich srdce v posledních letech připravil. Vyhráno na Letné rozhodně nemají a bylo by záhodno si ze zápasu s Plzní vzít rozhodné ponaučení: takhle by to šlo vážení!

Před utkáním se v médiích řešila jedna zásadní otázka: pomůže to, že měla Sparta odložené utkání se Slováckem letenským, nebo jim naopak absence pravidelného herního rytmu uškodí? A je to pro Plzeň nevýhodou či výhodou, že v týdnu nastoupila proti Barceloně? Odpočatí proti unaveným? Nabuzení proti podzimem a příděly v LM opotřebovaným? Deprimovaným proti povzbuzeným? Zbytečné úvahy jak se ukázalo na hřišti. Hrálo se „běžné“ ligové utkání prvního s třetím. Tedy na české poměry šlágr.

Co znamená v českých poměrech šlágr, my kteří sledujeme ligový fotbal se zaujetím, víme velice dobře. Málo fotbalu, hodně negativních emocí, prasácké fauly, neúcta hráčů k protivníkovi, sprosté lavičky, naběhlé žíly a červeno před očima. Viz například Plzeň proti druhému pražskému „S“. To je kolikrát pošušňáníčko a očistec, sledovat tato utkání.

Podzimní derby z minulého kola bylo v tomto směru spíše výjimkou. Slávie Spartu znemožnila hned od úvodu a ta zápas jen dohrála. Úplně bez emocí a jiskry v očích. A co by fanoušek dal za to, kdyby alespoň nějaké emoce vyvřely na povrch. Třeba negativní. Ovšem ani v Plzni je během zápasu sparťané nějak extra neprojevovali. Ačkoliv zdání někdy klame.

V Plzni ukázali hráči Sparty něco jiného než nějaké poblázněné emoce. Ukázali zaujetí pro hru, plné soustředění na výkon a to jim vydrželo bez pár minut celý zápas! Kdo by řekl, že mentální nastavení je mnohdy důležitější než šikovná levačka. Vědět čeho chci dosáhnout, jak toho dosáhnout a to striktně dodržovat po celé utkání. Vitíku, netoč se s balónem stále dozadu! Mejdře, dej si záležet na centrech! Kováři, balóny v malém vápně musíš mít! Zelenáčku, bez chyb dozadu! Sadílku, míče i rozdělovat, ne jenom vyvážet! Takhle bych si představoval pokyny, které padly před zápasem v Plzni. A takto jejich dodržování. Přesně jak to předvedli sparťané v Plzni.

Výhra a tři body byly trefnou odpovědí na otázky: jak a moc (ne)uškodí neplánovaná herní přestávka Spartě. Jak ji dokáže využít k svému (ne)prospěchu. Možná mezi řádky padla i odpověď na mlhavé představy, v jakém složení dohraje podzim letenský realizační tým v čele s trenérem Priskem. A třeba padla i odpověď na sparťanské dno i naděje na evropské poháry.

Nechtějme hned říkat, že tohle byla konečně Sparta, železná a dominující. Byl to jen jeden povedený zápas. Ačkoliv s mistrem a na jeho hřišti, kde letenští jedenáct let nevyhráli. Jak už bylo výše uvedeno, Sparta bude zase Spartou, až takové zápasy bude zvládat pravidelně. Alespoň po herní stránce. Jedna pokořená, pyšná Plzeň jaro na Letné nedělá. Ale srdce fandy se zahřálo.

Na závěr dvě věci, které by neměly zapadnout. Prase Chorý a slepý Franěk. Chorý jen potvrdil svou ubohost, která ho bude srážet na cestě k ještě lepší kariéře (ostatně, zřejmě se dobře učil od dalšího zákeřňáka Krmenčíka). Zbytečné, zákeřné a ubohé čelo Sörensenovi volalo po červené kartě a exemplárním trestu. Nic z toho se (možná zatím) nekonalo, protože VAR nekonal. VAR rovná se bývalý rozhodčí Franěk, který takhle ve své kariéře už vícekrát „ulétl“. Proč tuto jasnou prasárnu neviděl je mi záhadou. Ale možná ne, možná se stačilo podívat do plzeňského VIP, kde seděl Šádek (a někde v ústraní byl jistě i jeho bodyguard s pistolí v podpaždí). A třeba přišel šedý zákal, co já vím.

A jako poslední. Sparta měla před Plzní neplánovanou herní přestávku. Potrénovala, odpočinula si a na marodku přibylo pár dalších hráčů. To vážně nevymyslíš! Možná by se měli v kabině přestat zdravit, aby se vyhnuli zraněním. Nerozumíte? Pak vězte, že o letenském sportovním řediteli se z jeho hráčských dob traduje historka o tom, že Tomáše stačí v kabině jenom pozdravit a je zraněný. Tak asi tak.

A takhle to vidím já. Blíží se nám zima, u šejků se bude hrát „zimní“ mistrovství světa a liga dojede do svého podzimního finále. Tak ať zůstaneme všichni zdraví!