Bez Holeše to nejde. Slavia dostala sama sebe do úzkých

Třetí zápas Slavie ve skupině Evropské konferenční ligy, třetí teror pro nervy její fanoušků. Červenobílí doma prohráli s Kluží 0:1 a nevyužili možnost dostat se do čela tabulky. Stejně jako při remíze se Sivassporem měli velký tlak, koncovka byla však tentokrát ještě horší. Co utkání ukázalo do dalších týdnů?

Čím míň střel máme, tím míň gólů dáme

Netřeba psát dlouhé slohovky o tom, že Slavia byla lepší. Slavia musí být v této skupině lepší ve všech šesti zápasech a doma už dvojnásob. Bez střel je ale tlak k ničemu, což se ukázalo už před měsícem v Sivasu. Mnozí si mysleli, že horší než v Turecku to být už nemůže, opak je ale pravdou a proti Kluži to byl, co se střelby týče, ještě větší alibismus.

Rozum zůstává stát nad Mosesem Usorem. Ze začátku sezóny střílel až zbytečně moc, ve čtvrtek několikrát váhal, Kluž se mezitím zformovala a on pak nahrál do strany. Proč? Protože nesebral odvahu vystřelit svou slabší pravou nohou. Situací volajících po střele bylo několik, v úplném úvodu Lukáš Provod, v druhé půli Ewerton nebo Petr Ševčík, pokaždé z toho byla ale přihrávka typu „když to nahraju, nemůžu nic pokazit“.

Absence Holeše obrovským problémem

O kvalitách Tomáše Holeše se ví. Loni byl vyhlášen nejlepším hráčem Fortuna ligy, letos opět držel Slavii. Nyní není k dispozici a sešívání uprostřed hoří. Ve čtvrtek dostala důvěru trojice Christ Tiehi, Ševčík, Provod a byla to hrůza. Jediný Ševčík snesl měřítka, zbylí dva hráli jednoduše alibisticky.

Provod je od zranění kolene poloviční. Je zjevné, že má po roční pauze způsobené špatným došlápnutím strach, pokud ale bude po zbytek kariéry chodit do všech soubojů na půl plynu, nemá ve Slavii co dělat. Vyšel mu zatím pouze zápas v Brně, od té doby chybí v jeho výkonech to, v čem vždy vynikal. Překvapivý pas za obranu soupeře či rána z dálky. Proti Kluži byl hned ve druhé minutě v pro něj ideální pozici, místo rány levačkou ale přihrával Davidu Juráskovi. Sám tvrdí, že potřebuje dát pro psychiku gól, ale málo pro to dělá.

Dostáváme se k Tiehimu, který by si mohl nechat říkat mistr doteku navíc. Přechodovou fázi brzdil, často si koledoval o zbytečnou ztrátu míče. Někteří ho chválí za dobrou úspěšnost přihrávek, což je absolutně scestné, protože většina z nich jde dozadu nebo do strany. Na první pohled působí sebevědomě, ve skutečnosti se ale bojí vzít odpovědnost na sebe.

Musím přiznat, že jsem netrpělivě vyhlížel příchod Ibrahima Traorého, to jsem každopádně nečekal, že zmíněnou dvojici ještě trumfne a bude dokonce horší. Balóny od něj odskakovaly, v nastavení netakticky fauloval a opět potvrdil, že má buď výborné nebo příšerné zápasy. O defenzivních záložník se tvrdí, že hrají dobře, když o nich nevíte. O Traorém víte vždy, buď vyhraje Slavii zápas, nebo ho pokazí.