Zuřivý Sparťan: Yes sir, to by šlo. Ale co zase ti zranění!?

Spartě se to začíná pomalu odvalovat žádaným směrem a pro tentokrát se o tom přesvědčili v Mladé Boleslavi. Ze strany strany domácích jen málo vzruchu, zato letenští topili pod kotlem a „škodováky“ upekli. Rudí sice obraceli, ale jinak se většinou drželi na soupeřově polovině, nedali mu šanci a zanechali tak na boleslavském trávníku nesmazatelnou stopu.

Nejdříve však musím smeknout klobouček. Marek Matějovský, čtyřicátník. Nastoupil v základní sestavě Bolky (ostatně proč ne, když hraje, jak hraje) a nebyl na hřišti rozhodně do počtu. Jeden by očekával, že v tomto fotbalově důchodovém věku to ještě vydrží na hřišti proti Teplicím, Pardubicím a jiným týmům hrajícím spíše o bytí v lize. A proti ligové „špičce“ to odsedí na lávce, případně zaskočí na pár minut. Ne, Matěj to je jiný kanón. Stále na něm stojí hra Boleslavi a i v sobotu ukázal, jak hraje střední záložník. Ve čtyřiceti, proti Spartě a ústřední part. Asi legenda, ne?

O takovém „končení“ bohaté kariéry si může Bořek Dočkal, kdysi přezdíván jako Bořek Zachránce, nechat jenom zdát. Konec jeho kariéry v první lize se dostavil „už“ ve věku třiatřicet a poslední sezóny mu, i díky zraněním, mnoho nevyšly. Přestal hrát ve Spartě onen ústřední part (zastíněn mladým Hložkem), posedával občas na lavici, občas v základu a většinou toho už mnoho nepředvedl. Mnohým fandům dokonce ani nechybí a loučil se prakticky bez fanfár. Bohužel, svého času to byl fotbalista jako lusk. I takové jsou ale fotbalové osudy.

Zajímavostí bylo, že ve studiu zápas proti Boleslavi spolukomentoval Zdeněk Ščasný. Svého času také trenér, svého času (dokonce několikrát) i Sparty. A i on si možná loučení s trenérskou kariérou a Letnou představoval trochu jinak než být pro neuspokojivé výsledky a herní projev odvolán. A shodou okolností to byl on, kdo se při svém někdejším angažmá ve Spartě „postaral“ o to, že Matějovský zmizel z Letné. Dnes tedy Ščasný netrénuje, komentuje a Marek dál rozdává radost na hřišti. A ne v krajské soutěži ve Staré Boleslavi, odkud pochází, ale v první lize. Holt, kdo umí, umí. Nebo že by karma?

Chválit, nepřechválit. Co ale s Karabcem?

V chválení můžeme pokračovat. A že je co! Sparta se v sobotu v Boleslavi předvedla v ještě lepším světle než v minulém kole doma proti Olomouci. Zase tedy zlepšení a vylepšení výkonu. To musí těšit, ačkoliv při vzpomínce na jakýsi Stavanger se musí mnohým fanouškům ještě dnes dělat blbě. Zvláště, když Sparta v sobotu opět udělala botu při bránění standardky a v poločase prohrávala. Musela tedy obracet, ale zvládla to skoro v suchém triku. Až nečekaně pro některé. A na neúčast už „holandského“ Hancka se sympaticky nevymlouvala.

• 

V sobotu se ukázalo, jaké je to terno mít trenéra, který zareaguje na vývoj zápasu, který má čím zareagovat. A když proti vám ještě stojí mizerná boleslavská obrana, lze pak počítat i s obratem. Priske přesně udělal to, co by trenér udělat měl. Tedy prostřídat, přidat na útočné síle, změnit to, co nefunguje a věřit svému týmu. Když si zavzpomínáte na loňskou sezónu, kdy se střídalo až tehdy, když hráče nesli ze hřiště funebráci (nadsázka, pozor!) a ještě kus za kus, stále s jedním útočníkem na hrotu, tak to je pro fanoušky změna převeliká. A to se nebavím o kyselých obličejích bez chuti a zápachu na střídačce. Jestli jste uhádli, na koho to sedí, máte bludišťáka. 

A tak šel v poločase dolů „bída“ Karabec, který se vůbec, ale vůbec nechytal. Nechytá se už pěkných pár týdnů, možná měsíců. Proč? No, to ví asi jenom on a kartářka, „vidím tam velký špatný“, protože jinak mě nic nenapadá. Ale přesně to na Karabu současnosti sedí: velký špatný. Kdeže loňské (přesněji předloňské) sněhy jsou, když se na něj vyptával Olympique Marseille. Dneska se pomalu uvažuje o jeho hostování…

Takže parádní sešup pro Karabce a na Letné by se měli zamyslet, jakým směrem se ubírají jejich tolik vychvalované naděje. Z těch nadějných ročníků (o kterých do médií neúnavně psal letenský PR team) se jich v základu moc neuhnízdilo. V předchozích sezónách to letenští zkusili právě s mladými odchovanci (varianta hlavně levně). A výsledek? Sparta musela opět měnit strategii, protože ke kýženému titulu a jarní účasti v evropských pohárech to s odchovanci nevedlo. Poněkud tristní vysvědčení pro tolik vychvalovanou akademii. Karabec momentálně na odpis, Wiesner střídá, Sáček na kraji střídačky, střídá už i Fortelný (snad jen kvůli zranění), Juliš hraje jen kvůli mordovému Kuchtově trestu, Drchal jen náhradník a zbytek je na hostování, v béčku ve druhé lize, nebo dokonce na věky věkův prodán.

Přesto, snad a nechci to zakřiknout, se blýská na Letné na veselejší časy. V sobotu to Sparta potvrdila nejen obratem a smyslem trenérova konání, ale i hrou. Ano, pánové a dámy, na týmu lze vidět určitý rukopis. Lze jej rozpoznat, ne o něm slyšet jenom plkat. Tým věděl, co chce hrát. Jasně může to sem tam ještě skřípat, ale vypadá to, že Priske bude sekáč, který dokáže představy přetvářet v realitu. Konečně vidím na place ten bájný presink a represink (omlouvám se souško učitelko za použití těchto patvarů, ale fotbalisté dneška takhle mluví), o kterém předchozí trenéři většinou jen mluvili a nikdo ho (na Letné) nikdy neviděl.

Posily opravdu posilami

Do tohoto konceptu zapadají i výkony jednotlivých hráčů (po hříchu už většinou nakoupených odjinud). Zelený, Sörensen, Sadílek, snad i Hojer, Jankto, Mejdr, Daněk potvrzují důvody, proč je chtěli na Letnou. Ti všichni byli sobotu k vidění a tleskalo se jim ve stoje. A pro většinu z nich to není první povedený zápas v rudém dresu. Jmenované už pokládáme za základními šutry sparťanské sestavy (varianta draze, ale vyplatí se).

• 

K nim se za staré „party“ přidal překvapivě Pavelka a tramtadááá, hvězda večera, noha a hlava pomazaná, Tomáš Čvančara! A kdo by to řekl, že? Kdo by řekl, že bude tak dravý, technický, rychlý a fikaný. Že mu to při hře i myslí a že dokáže branku nejen dát, ale i připravit. A jak připravit! Takovou tutovku, kterou vymyslel (sám si vypracoval, sám si potáhnul) pro Drchala, bych dal snad i já (pozor, opět nadsázka). Čvančara byl zkrátka v sobotu jedničkou mezi mistry. A doufejme, že to nebude jenom v sobotu a jenom v Bolce. Ačkoliv o to strach nemám, ten borec má něco do sebe už od začátku angažmá na Letné, jen to zatím neprodal tak, jako v městě škodovek.

Na závěr jsem chtěl něco podotknout o překládání zápasů v lize kvůli účasti v evropských pohárech. Trošku popolemizovat, zda je to vhodné, či srabácké, či snad dokonce, že takové manýry zavánějí východomongolskými stepmi (a asi se v tom shodnu s panem Procházkou z Hattricku, že ano). Ale nedá mi to a musím se znovu otřít o, ano o co jiného, o sparťanskou marodku!

V sobotu na ní přibyli další dva kousky. Pešek asi na věčné (míněno dlouhé) časy a Jankto, ten snad jen na chvilku. Oba borci pro základ, dokonce reprezentanti. Takže když se na Letné chvíli něco daří, musí se to hned podělat zraněními. Je to s podivem, že se častým maroděním hráčů na Letné nijak nezabývají. To, aby se jeden smál a plakal zároveň. 

Na druhé straně to však vypadá, že Priske pracuje s celým kádrem, ne jenom s vybranými jedinci. Takže i lavička zřejmě „načichla“ jeho filozofií. A v sobotu to bylo znát (ne, Minčev mezi ty načichlé skutečně nepatří).

A takhle to vidím já! A teď prosím Austrálii. Tedy pardon, klokany. A nejlépe porazit!