Stanislav Tecl do týmu Slavie stále patří. Působí jako Fénix

Slavia se díky vítězství v Jablonci udržela v čele ligové tabulky a situaci v boji o mistrovský titul má stále ve svých rukou.  Na Střelnici nezískala sice tři body s přílišnou elegancí a grácií, ale vzhledem vyrovnanosti letošního boje o ligový titul se na to nikdo ptát nebude. Slavia vyhrála na hřišti týmu, který zůstává v této sezoně daleko za očekáváním a utkání rozhodl muž, u něhož je nevýraznost mnohdy tím nejvýraznějším znakem. Stanislav Tecl nikdy příliš netoužil po záři reflektorů, ale jeho fotbalový životopis skutečně vypadá zajímavě.

Se Slavií navázal první kontakt již v roce 2010. Stal se tehdy však pouze jedním ze symbolů začátku těžké krize v Edenu. Po půl roce se vrátil zpět do Jihlavy a mnohem větší výzva přišla na začátku roku 2013. Do svých služeb ho totiž povolala tehdejší česká fotbalová jednička Viktoria Plzeň. Tam zažil skutečný boj s konkurencí. Stanislav Tecl zde sice zažil také svou střelecky nejpovedenější sezonu, ale ze sestavy týmu ze západočeské metropole se postupně vytrácel. Vše vyvrcholilo jeho přestupem do Jablonce. Zde žádnou trofej neslavil, ale i tak k němu doputovala možná největší výzva kariéry. Měl se stát jedním ze symbolů slávistického restartu.

Dnes o sobě může mluvit jako o hráči, jež slavil se “sešívanými” všechny čtyři tituly po příchodu bohatého čínského investora. Ze současného slávistického týmu to o sobě mohou říci už pouze Jan Bořil a Přemysl Kovář. Teclova pozice ve slávistickém útoku však rozhodně nebyla dominantní. Jako útočné jedničky si fanoušci budou pamatovat spíše Milana Škodu či Jana Kuchtu. Jeho věčný úsměv snad ale jistým způsobem symbolizuje jeho spojení se Slavií. Najdeme totiž momenty, které myšlenky fanoušků neopustí.

Stačí jen vzpomenout na jeho dva góly v zápase se Zbrojovkou Brno, které fakticky daly oficiální razítko na mistrovský titul z roku 2017 a připomněly slávistický návrat mezi domácí elitu. Když se podíváme na jeho zápasovou bilanci poslední doby a porovnáme ji s některými kolegy, musíme pochopit, že pro trenéra Trpišovského je zpravidla až druhou volbou, ale trenér sám na něj nedá dopustit. Podle mnohých rodák z Jindřichova Hradce představuje také důležitou část hierarchie slávistické kabiny. Má působit jako jistý tmelící prvek a trenéři ví, že je neustále připraven. I přes předchozí nezdary a pobyt ve stínu kolegů výzvu vždy přijme.

Dlouho byl také jedním z největších miláčků červenobílé fanouškovské obce. Příznivci Slavie jsou však nyní velmi nároční a nedokážou přehlédnout jeho nízkou produktivitu. Zápas v Jablonci však ukázal, že místo pro Stanislava Tecla v týmu stále existuje. Velmi důležitý byl pochopitelně jeho kuriózní gól na 2:0, ale především působil jako správný vůdce týmu, který  nepředstavuje jasnou dominantu na hřišti a tři body musí získat hlavně vůlí. Opět jsme viděli hráče schopného zasáhnout v pravou chvíli. Stanislava Tecla už možná nikdy neuvidíme jako velkého slávistického kanonýra, ale své místo v týmu si stále zaslouží.