Jakub Prachař: Mám námět na druhý díl filmu

Již brzy se dočkáme a Vyšehrad:Fylm půjde do kin. V roli agenta Jardy se nám znovu představí známý herec, hudebník a moderátor Jakub Prachař. Vedle umělecké tvorby je také velkým fotbalovým fanouškem a příznivcem pražské Slavie. O seriálu, filmu nebo jeho fanouškovství jsme ho tedy vyzpovídali.

Jak jste se vůbec s Jakubem Štáfkem seznámili? A jak jste se dostal k natáčení seriálu?

My jsme se seznámili kdysi dávno na natáčení seriálu Ulice, takže se známe hrozně dlouho. Potom, když dělali seriál Vyšehrad, tak mě nějak kluci oslovili, mně se to líbilo, bylo to o fotbale, tak jsem řekl ano a netušil jsem, že z toho bude takový fenomén. Když vyšla první řada, tak jsem byl někde na horách a všichni tam pořád mluvili o Vyšehradu a do té doby mě s ničím, co jsem udělal, nikdo takhle vehementně nezastavoval.

Co jste tedy od seriálu na začátku očekával? Dnes se některé hlášky z Vyšehradu staly až kultovními.

Já jsem od toho neočekával právě vůbec nic. Mně se ten projekt líbil, kluky jsem znal a bylo to o fotbale. A přišlo mi, že si tam člověk mohl říct, co chtěl, což v těch televizích možné nebylo, takže ten internet je v tomhle svobodnější. 

Co si myslíte o současné hyperkorektnosti v showbyznyse? Myslíte si, že třeba Vyšehrad inspiruje jiné projekty k tomu, aby šly směrem podobného humoru?

To se uvidí. Ono se to tak pořád utahuje, někde se něco stane a na základě toho se ten šroub přitáhne. A já si myslím, že hyperkorektnost je debilita, protože když vytvoříte na jedné straně extrém, tak to vytvoří někde logicky extrém druhý. Zkrátka, když to někde bouchne, tak to někam doletí a naopak. Já samozřejmě chápu, že v některých zemích mají určité problémy, které vznikly na základě historických věcí, ale je nutné si uvědomit v jakých situacích a kde se co říká, a hlavně kdo to říká a jak to myslí, ten kontext je velmi důležitý. Takže mně hyperkorektnost vadí, a proto jsem rád, že Vyšehrad je takový, jaký je, protože myslím, že se tam dělá sranda ze všech, takže nikdo nemůže říct, že je uražený. 

Jaké by měl podle vás tedy mít humor hranice?

Asi by nějaké hranice mít měl, ale pořád nevím jaké. Záleží na vkusu lidí, co ten humor vytváří a spoléhám na to, že ti, co vytváří dobrý humor, mají i dobré hranice. Mně třeba nějaké věci vtipné nepřipadají, stejně tak někomu nepřipadají zase nějaké jiné. Myslím si, že je lepší, když ty hranice nejsou stanoveny nějak uměle, ale že společnost svobodně rozhodne o tom, co je dobré a co ne. Jak se začne humor omezovat nějakou cenzurní formou, tak to nikdy nepovede k ničemu dobrému.

Jak se vám podařilo usmířit se s Jakubem Štáfkem? Nebo spíše, kdo přišel za kým a nabídl zakopání válečné sekery? Váš návrat k Vyšehradu byl pro mnoho lidí asi poměrně překvapivý.

Tady žádné usmiřování nebylo. Dělala se první řada, potom se dělala druhá řada, která vznikla narychlo, já jsem nemohl, tak „přeoperovali“ Míru Noska. Když se dělal film, tak zjistili, že by bylo dobré „přeoperovat“ Míru Noska na mě. Já na konci toho filmu říkám, že potřebuji ‚novej lak‘, tak si myslím, že až bude další film, tak zase „přeoperují“ nějakého jiného herce. (Smích)

Co se píše v novinách mě vůbec nezajímá, takže asi tak. Ale samozřejmě chápu, že je to výhodné a čtivé, to bez pochyby ano. Realita je ale takto prostá a nudná. (Smích)

Jaký očekáváte úspěch od filmu?

Očekávám velký úspěch. Všichni, co měli rádi seriál, tak na to přijdou a vezmou své děti, aby věděly, jak vypadá dobrý český hit. (Smích)

Lavi není zase takový dement. Je to jenom „polodement“.

Dá se očekávat buď Vyšehrad 2 nebo případně pokračování seriálu?

Nevím, co se dá očekávat, ale já už mám námět na druhý díl toho filmu. Začíná to tím, že Lavický po všech těch peripetiích začne věřit silám mocnějším, než je on sám, a odstěhuje se někam třeba do Tibetu, do kláštera a já pro něj pojedu, protože vyhodnotíme, že je dobré, aby se vrátil do českého fotbalu, jelikož bez něj to není ono. Takže se vrátí Lavický, ovšem povýšený o to duchovno, a tím teprve začne v tom fotbale pořádná zábava. Ten námět jsem vymyslel proto, že bych se chtěl podívat zadarmo do Tibetu. (Smích)

Co máme ve filmu očekávat od vaší role Laviho agenta Jardy? Kam se dějově posune?

Zjistí se, že Jarda má manželku a ta má ráda určitý blahobyt, ale problém je v tom, že Jarda má jen jednoho jediného klienta, a to je tenhle dement. Takže potíž je v tom, že on musí Laviho donutit, aby fotbal hrál za aspoň nějaké slušné peníze, aby se takzvaně doma souložilo, protože jestliže Lavi nehraje, tak Jarda má doma problémy. Takhle to tedy celé začne, ovšem pak dojde k takové situaci, kdy se zjistí, že to přátelství mezi Lavim a Jardou není jenom o těch penězích, ale že je tam daleko víc, a to je myslím to nejkrásnější na tom filmu.

Bude ve filmu něco, co diváky nějak hodně překvapí? Relativně asi tušíme, co máme očekávat, ale předpokládám, že přesto něco diváky zaskočí.

No myslím si, že lidi překvapí to, že Lavi není zase takový dement. Je to jenom „polodement“. (Smích)

Účinkoval už jste v mnoha filmech jako Padesátka, Křídla Vánoc, jste známý hudebník nebo moderátor či porotce show Česko Slovensko má talent.  Jak vysoko mezi to řadíte Vyšehrad, a zvláště tedy očekávaný film, co půjde brzy do kin?

To jsou všechno velmi rozdílné věci a já vždycky, když něco dělám, tak se to snažím udělat dobře. Ale ten film, to je taková meta. Dobrý film, to se nepodaří vždycky a myslím, že tenhle se zrovna podařil, takže konkrétně tento film já řadím vysoko, hodně vysoko.

Jste známý tím, že fandíte Slavii. Dělalo vám tedy někdy aspoň vnitřně problém, že Julius Lavický je Sparťan a vy hrajete jeho agenta?

Já jsem to přijal jako hereckou roli, takže tyto věci jsem musel pominout. Navíc já to beru tak, že to, že někdo fandí Spartě, tak se nedá nic dělat. Když to někdo chce dobrovolně podstoupit, tak může, já proti tomu nic nemám. Je to zvláštní, ale i Sparťani jsou lidi. (Smích)

Jaký typ fanouška jste? Nervák, co křičí na rozhodčí z tribuny, nebo kliďas?

Já si ze zápasů málo pamatuju, vždycky tomu nějak podlehnu. Mně prostě vadí nespravedlnost, člověk z tribuny to nemůže bohužel moc ovlivnit, takže mě je vždycky úzko, když se děje nějaká nespravedlnost. Takže já to hodně prožívám. Sprostě křičím, to je taková hezká neděle vždycky. (Smích)

Co říkáte na Slavii v této sezoně?

Je to obdivuhodné, že ten celý tým kolem Jindřicha (pozn. red.: trenér Slavie Jindřich Trpišovský) se dokáže dát každou sezonu dohromady s jinými hráči, protože ta rotace je veliká. Je to tedy v podstatě trochu zázrak, že se každý rok daří. Myslím, že logická úvaha směřuje k tomu, že se to jednou nepodaří, protože to nejde udržet napořád.

Zažil jsem i dlouhá léta neúspěchu Slavie a vlastně jsem si z toho nějak nic nedělal. Letos uvidíme, je tam ta Plzeň, která mě vytáčí svými těsnými výhrami 1:0 a „štěstím“ na výroky rozhodčích. A zaráží mě, že když už skoro všichni sedí, tak se to pořád děje (pozn. red.: narážka na to, že Roman Berbr byl loni ve vazbě a je trestně stíhán).

Byla snaha filmu Vyšehrad právě na zkorumpované české fotbalové prostředí ukázat?

Je to v podstatě jen zobrazení toho, co se dělo. Došlo k tomu, k čemu došlo s panem Berbrem a to byla náhoda. Ono to vypadá, že byl scénář napsaný podle toho, ale byl napsán daleko dříve. V tomto případě ale to „proroctví“ nebylo zas tak těžké. Je zajímavé, že fanoušci to vždycky nějak vědí dopředu.

Možná jste nějak inspirovali kriminalisty.

Já si myslím, že inspirovali, protože ty odposlechy značí, že myslím už pět let na tom tvrdě pracovali. Myslím, že to mají ale těžké. I kriminalista je v podstatě úředník, a aby se to dalo všechno uznat, tak to musela být dlouhá a komplikovaná práce.

Na závěr se ještě vrátíme k vaší herecké kariéře. Co plánujete za další projekty?

To nezáleží na mně. Záleží na tom, co přijde za nabídky. Teď budu točit pohádku, pak budu točit jeden film a potom se uvidí.

Filmu Vyšehrad jsme se věnovali i v magazínu Žongl, kde naleznete rozhovor s Jakubem Štáfkem. Více zde: https://zonglmagazin.com/vysehrad/