Jedna vlaštovka jaro nikdy nedělá, tak proč zase mluvíme o titulu?

ZUŘIVÝ SPARŤAN | Konečně. Sparta poprvé na jaře venku vyhrála a přivezla si tři body z Mladé Boleslavi. Jásalo se, juchalo se a opět se, po kratší výsledkové, herní a neoptimistické kocovině, začalo mluvit o titulu. Slávie a konečně i Plzeň také ztrácí a dávají tak letenským naději, že je prostrácí k titulu. O tom, že by to byl titul nanejvýš pro jednookého mezi jedenapůlokými je při pohledu na sparťanskou hru snad každému jasné.

Sparťanské výjezdy za hranice Prahy se od prosince rovnaly výsledkové bídě. Osmnáctého prosince se naposledy zvítězilo, světe div se, v Mladé Boleslavi, rozdílem jedné branky. Ovšem tehdy proti rudým nestál místní FK, ale Hradec Králové, který stejně jako Pardubky sice hraje ligu, ale stadión na to nemá. Z tohoto pohledu je Lokotrans Aréna pro letenské, zdá se, něco jako jackpot ve hře o milióny.

A to doslova. V první jarní výhře v Boleslavi už toho byli ti „správní“ domácí, tedy FKMB, kteří si nechali nasypat tři fíky. Sparta si připsala tři body do tabulky a díky malinkaté výsledkové „mizérii“ slávistů a Plzně, se jich, slovy trenéra Vrby, drží na dostřel. A stejně tak jako Vrba a Rosický, se i hráči a fanoušci opájejí novou nadějí, že soupeři budou ztrácet dál. Že je ještě dost zápasů (včetně nadstavby) na to, aby se stal zázrak a Sparta začala dominovat. A že jim titul spadne do klína podle rčení: když se dva perou, řechtá se ten třetí.

Tak předně, určitě bych nesázel na to, že něco spadne do klína. A když, tak to bude těžké a bude to bolet. Slávie má před ligou především herní náskok, který sice není momentálně vyvážen dvacetibodovým náskokem jako v minulosti, ale i nadále svou kvalitou i šířkou kádru platí za největšího favorita na titul. Plzeň zase hraje o další příští, kádr má malinko lépe poskládaný než letenští a i sebevědomí je spíše na jejich straně. Ale ano, Slávka i Plzínka mohou ztrácet. Ovšem nikde není psáno, že toho Sparta využije.

Mladá Boleslav tedy nemohla být prubířským kamenem. Na druhé straně výsledkově jasné vítězství na půdě soupeře, po všech těch jarních skoro blamážích, musí potěšit sparťanského fanouška. A dokonce se v první půli první půle dalo mluvit i jakémsi náznaku herního sebevědomí. Góly musely těšit, trefil se i Čvančara (vždyť proto jsme ho kupovali), tak proč by se jednomu pisálkovi chtělo hledat na výkonu mouchy?

Třeba proto, že ve druhé půlce už to znovu připomínalo tu starou dobrou „venkovní“ Spartu. Tedy jedno velké nic s nádechem velké nudy. S herním sebevědomím řítícím se k nule. Postupná rezignace na aktivní hru a ubránění výsledku. Střídání, která toho moc nepřinesla (vlastně vůbec nic). Kreativitní nula a pozorný rozhodčí, který nepustil Bolku do žádného brejku. Ještě chybělo, aby se někdo zranil a obraz „jarní“ Sparty by byl dokonalý.

Ovšem sama Boleslav se topí v problémech, kterých nevyužít by byla věčná škoda. A pokud vyměnili trenéra jen kvůli hře a výsledkům, pak šlápli do veliké louže. Ale jak známe trenéra Jarolíma, určitě ho kabina milovala k zbláznění. Boleslavští tedy chtěli otázku herního projevu řešit. Proto Hoftych (ale dost dobře to mohl kdokoliv jiný volný).

Sparťanská hra však také má k ideálu (rozuměj k vůbec nějakému projevu) hodně daleko. Branky v Boleslavi padly opět, jak jinak, po standardkách, případně po centru z křídla. Jistě, super, jen tak dál. Tleskám. Ovšem pokud někdo naše křidélka přikryje (případně nebudou už moci) a rohy nebudou stačit? Mají na Letné nějaký jiný plán jak dostat míč do štrikovaného? Jasně, Hložka. A dál? Co třeba nějaké náběhy za obranu? Překvapivá kolmice, nečekané řešení? Tedy trochu moderního fotbalu, který nám letenské vedení slibuje už tak ukrutně dlouho. A slibovat asi ještě dlouho bude, protože záloha je na kreativním minimu a Hlóža sám na vše nestačí. O kompetentnosti některých hráčů hrát za Spartu raději pomlčím.

Věřme tedy, že po bodové a gólové „trojce“ v Boleslavi hráči, jak alespoň sami tvrdili v pozápasových rozhovorech, nabrali sebevědomí a ukáží, že řečičky o titulu nejsou jen mlácením prázdné slámy. Jako správný škarohlíd si myslím, že toho zrna z té slámy opravdu moc nevymlátíme. Pouze ta nejpřívětivější konstelace hvězd (jako třeba vyprázdněná marodka, probuzení spících talentů, správně vyskautované nákupy a totální zbláznění se Trpišovského) by mohli přinést úspěch. Ovšem třeba by stačilo i jen stanovení nějaké koncepce. A nekamenujte mě, třeba i změna trenéra. A co už vůbec nechci vyslovit, změna sportovního, nebo nějakého jiného, ředitele. Tak a teď kamenujte. Máte na to právo.

Ještě že nám zůstala ta naděje. Nadějí se lze vždycky opájet. Tou, stejně jako slibem, nezarmoutíš. I reprezentace se opájela a vida, kam to dopracovala. Tedy opájet se ano, jen můžeš občas vypadat jako blbec k večeři. Nebo věřící Tomáš.

A takhle to vidím já. Mějte se, držte se a doufejte. To nic nestojí a vždycky to může dopadnout hůře. Nebo lépe, v tom lepším případě.