Damková má asi větší koule než Berbr. Starý STBáci jsou nicky, říká představitel Laviho Štáfek

Vyšehrad, současný fenomén, na který se každý fotbalový fanoušek třese, by měl jít konečně do kin! A jak říká představitel hlavního hrdiny Jakub Štáfek, scénář díky současným kauzám je tak aktuální, že se nemůžu dočkat, až půjde ven.

V roce 2016 vyšly první díly Vyšehradu. Dnes hlášky ze seriálu citují hráči národního mužstva i fotbalisté, kteří hrají čtvrtou třídu. Pomýšlel jste v jeho počátcích na to, že seriál může dosáhnout takového kultovního rozměru, jaký dnes má?

V té době to nikoho ani nenapadlo. Tehdy začínala nová platforma Obbod a my jsme měli volné ruce, co se týká realizace. V dnešní korektní době už není možné produkovat to, co jsme mohli dělat před šesti lety s partou přátel. Podstata byla taková, že se sešla parta kamarádů, která si tak trochu plnila svůj sen, což znamená, že jsme si tvořili, co jsme chtěli, a nikdo nám do toho nekecal. Ale ten dosah, který to mělo, v ten jsme tehdy ani nedoufali. Nepřemýšleli jsme nad tím a žili jsme okamžikem.

Skutečnost, že vás produkce bavila, byla rozhodně vidět na konečném výsledku.

Bavilo nás to moc, i když to mělo mnohá úskalí a problémy. Navíc se nejednalo o natáčení, za kterého by si člověk postavil dům – naopak o něj spíš málem přišel, protože to celé byla investice do sebe.

Jak říkáte, vše nebylo zalité sluncem. Například agenta, kterého hrál Jakub Prachař, nahradil ve druhé polovině seriálu Jaromír Nosek. Nebo pichlavé poznámky vašich spoluhráčů k pohárovému zápasu proti Slavii. Co pro vás bylo nejtěžší?

Bylo to smutné. S Kubou jsme se nepohodli, problém byl v osobní rovině. Já jsem měl máslo na hlavě, byla to moje chyba. I přes to, že Míru Noska mám rád, a vážím si, že do toho šel, z reakce fanoušků bylo jasné, že jsme přišli o důležitého člena týmu a Kuba hodně chyběl. Proto jsme v rámci filmu věděli, že jestli do toho půjdeme, musíme zakopat válečnou sekeru a on se musí vrátit na palubu. Což se naštěstí povedlo a i našemu osobnímu vztahu to prospělo. Dnes spolu vycházíme velmi dobře.

Pokud jde o pohárové utkání proti Slavii – v tomto případě padaly věty, že zabíráte místo v nominaci a podobně…

Oni se různě vyjadřovali všichni, ale já mam čistý stůl. Přišli jsme za Vyšehradem s určitou nabídkou, byla to hurá akce na poslední chvíli. Doufali jsme, že nám to marketingově pomůže a chvíli po tom zápase půjdeme točit, což se kvůli covidu bohužel nestalo. Museli jsme natáčení odložit. Vyšehrad se vším souhlasil, ale vždy se najde někdo, kdo bude proti nám brojit. Ze zkušenosti vím, že hodně proti nám byl Martin Fenin. Přijde mi úplně padlé na hlavu, že zrovna tenhle kluk se ozývá, namísto aby si zametl před vlastním prahem. Ale ozývala se i spousta jiných lidí. Neříkám, že jsem nějaký svatoušek, a rozhodně jsem v době, kdy jsme točili seriál, žádný svatoušek nebyl, naopak, byl jsem tak trochu na facku. Ale na druhou stranu si myslím, že humoru se nemají klást meze a přeci jen si dovolím říct, že realita je často horší než příběh, který vyprávíme. Je potřeba, aby si ti kluci sáhli do svědomí, a možná by bylo lepší, kdyby na sebe neupozorňovali, protože pak jsou za hlupáky oni, a ne já.

Myslím, že je na místě říct, že bez seriálu by na ten zápas nepřišlo tolik diváků, a co je podstatné, Vyšehrad by příliš mnoho lidí nezajímal. To si málokdo uvědomí.

Faktem je, že nábor do vyšehradské akademie zaznamenal razantní nárůst. O Vyšehradu by skutečně asi moc lidí nevědělo. Další věcí je, že když jsme dělali první zápas proti Vltavínu, přišly tři tisíce lidí. To si tam do té doby nikdo nepamatoval. Sport má být o zábavě, má fanoušky bavit, a když se nedehonestuje závratným způsobem… Kdybych tam dělal píčoviny, kdybych úmyslně někomu přejel nohy nebo podobně, ale skutečnost, že nastoupím na pět nebo deset minut mi vážně nepřijde jako nějaký velký problém. Naopak to, že je to dílo, které se prolne do reality, mi přijde jako velký success.

Měl jste hned jasno, když Vyšehradu vylosovali jako soupeře tým Slavie Praha?

Bavili jsme se spolu s producentem Ctiborem Poubou, že by to byl dobrý nápad. Já měl tehdy před zápasem v MMA, byl jsem v dobré formě. S mým kondičním trenérem jsme si dělali srandu, že na hřišti na tom budu kondičně možná úplně nejlíp a svou muskulaturou bych mohl všechny hráče strčit do kapsy. Ale samozřejmě fotbal je úplně jiný sport než MMA. Kluci jsou o dost techničtější. Neříkám, že jsem nějaký extra fotbalista, ale nějakou dobu jsem hrál. V tu chvíli jsem si řekl, že by to byl dobrý marketingový výstřel, což se nakonec potvrdilo. O utkání psal kdekdo a to, že se ti kluci se ozývali, bylo jedině dobře.

Jaký byl pro vás pocit jakožto celoživotního sparťana nastoupit proti největšímu rivalovi?

Bylo to hezký, kdy se vám to poštěstí? Druholigový tým proti mistrovi, měli výbornou fazonu, je to pochopitelně zážitek na celý život.

Zmiňoval jste, že seriál vám pomáhal psát sám život. Můžeme se podobných fotbalových kauz dočkat i v nadcházejícím filmu? Samozřejmě že film by měl být asi obsahově jinde než seriál, ale pomohly vám některé současné kauzy při psaní scénáře?

Rozhodně, šli jsme víc do hloubky. Kromě toho, že sledujeme pořád jednoho blonďatého blbečka, který je vlastně v jádru dobrý kluk, jen mu pořád někdo hází klacky pod nohy. V momentě, kdy se snaží napravit jednu věc, se posere věc další… A tak trochu zalže a myslí si, že z toho vybruslí, a vlastně na sebe namotá daleko víc průseru. Ale ve finále to dospěje do happyendu. Tak kromě tohohle kluka jsme se zaměřili na systém jako takový, který z našeho pohledu nefunguje vůbec dobře. Počkejme si na to, jak dopadnou soudy. Můžeme se bavit o kauze Berbr, kauze Pelta, to samo o sobě nevrhá dobré světlo na český fotbal. I o tohle se ve filmu otřeme. Vypustili jsme při kauze Berbr tu scénku, aby si lidé nemysleli, že jsme scénář psali až po tom, co se to stalo. Zkrátka chceme ukázat, jak to na FAČRu nefunguje.

Teď jste mi nahrál. Nezdá se vám, že váš scénář má prorocké předpovědi – ať už je to kauza Berbr, nebo přeřazení Vyšehradu do přeboru za ovlivňování zápasů? To samé v podstatě hrajete v desátém dílu seriálu – máte pomalu věšteckou kouli…

Je to zvláštní. Dodnes nedokážeme rozklíčovat, jestli nám to pomáhá, nebo škodí. Vždy je lepší, když nějakým způsobem řežete do živého. Pro nás by asi bylo lepší, kdyby tito lidé ve svých funkcích setrvali, kdyby se mohli nějakým způsobem bránit. Samotného by mě zajímaly jejich reakce – zda by mlčeli, nebo jestli by se ty pomyslné potrefené husy ozvaly. Z mého pohledu mě trochu mrzí, že ti lidé jsou teď v soudním procesu a nemůžou se bránit – to já nemám rád, já poslední léta preferuji všechno na rovinu. Když se mi něco nelíbí, tak to na rovinu řeknu a očekávám argumenty od protistrany, které, myslím si, v tomto případě nepřijdou. To, jestli máme věšteckou kouli, zůstává nezodpovězenou otázkou. Už jsme žertovali, že kluci z organizovaného zločinu četli náš scénář a na základě toho to rozjeli. Je pravda, že některé věci ve scénáři, který vznikl v roce 2019, jsou teď strašně aktuální, takže se už nemůžu dočkat, až film vyjde.

Já si osobně myslím, že by dotčení lidé téměř určitě mlčeli, i kdyby měli šanci mluvit. Osobnosti tohoto typu nechtějí být vidět ani slyšet.

No, STBáci to tak mají. Jsou to takový sračky srabácký. Starý STB struktury, to jsou lidi, který nemají koule a jen profitují z toho, že mají moc a vysoké postavení, ale face-to-face jsou to nicky. Jsou to lidi, který by se vám nepostavili. Ve finále má možná Dáša větší koule než ten Roman.

V traileru můžeme vidět mnoho známých osobností, z nichž tou nejvlivnější je sportovní ředitel Sparty Tomáš Rosický. Jakou zkušeností pro vás bylo jednání s ním a se Spartou? Protože samozřejmě je tu nějaká image klubu a tak…

Chcete si přečíst celý rozhovor s Jakubem Štáfkem? Najdete ho v nejnovějším vydání magazínu Žongl na straně 36!