„Chci být hlavně zdravý, kde budu hrát ještě neřeším,“ říká útočník Wágner

ROZHOVOR Jednatřicetiletý útočník Tomáš Wágner se před minulou sezonou vydal na své první zahraniční angažmá. Vyzkoušel si kyperskou ligu, kterou si podmanil a svými brankami Neu Salamis dlouho držel ve hře o záchranu. Po zklamání ze sestupu se těšil na další zajímavé zahraniční angažmá. Vyhlídky na něj mu ale překazilo zranění.

Kvůli zdravotním problémům a hledání nového klubu rodák z Prahy do nové sezony zasáhl až na konci října. Jako střídající hráč si za UTU Arad připsal tři starty v rumunské lize. Kvůli problému s kyčlí český útočník své angažmá v Rumunsku ukončil a rozhodl se plně zotavit v Česku. Aby se připravil na další angažmá, tak se zapojil do zimní přípravy Příbrami.

Jak byste shrnul svá zahraniční angažmá? Českým fanouškům jste hlavně od této sezony sešel z očí.

Je to asi pravda, ale myslím, že fanoušek, který má rád zahraniční ligy, tak v nich může české hráče jednoduše sledovat. Já to tak mám. Sleduji spoustu lig, ve kterých hrají čeští hráči. Kdo chce, tak si to najde. Od tohoto léta to pro mě bylo složitější období. Vypadalo to, že to bude jednoduché, ale bylo to naopak. Po sezoně na Kypru minulý rok jsem přes léto hledal angažmá. Měl jsem ale zdravotní problém a pak šel do Rumunska, kde jsem byl asi měsíc a půl.

Kvůli zdravotním problémům jsem se poté vrátil do Česka, takže je pravda, že jsem toho odehrál minimum, ale tréninků jsem v klubu UTA Arad měl dost. Na zápasy to bohužel vyšlo špatně. Moc jsem toho neodehrál, a navíc to bylo bez diváků, takže jsem měl dvojí smůlu. Snažím se koukat dopředu. Zůstal jsem v Česku, abych byl s doktory, kteří tady jsou nejlepší. Vzhledem k tomu, že jsem z Příbrami, tak se připravuji s Příbrami. Věřím, že to zdraví bude držet. Po třech týdnech jsem bez problémů.

Existuje varianta, že do jarní části sezony nastoupíte za Příbram nebo každopádně chcete najít angažmá jinde? Mělo by jít o český klub nebo preferujete znovu zahraničí?

Kolem svátků jsem začal běhat individuálně. Je ale o hodně lepší trénovat v klubu. Sám si fotbal nikdo zahrát neumí. Znám dost kluků z Příbrami. Máme dvoufázové tréninky. Když člověk maká na síle a kondici, tak maká i na rozvíjení dovedností a zlepšování se ve hře. Cítím se velmi dobře. Jsem rád, že to takto může být. Nejdůležitější je dva až tři týdny vydržet, tak jsem si řekl, že se až ke konci ledna rozhodnu, co pro mě bude nejlepší.

Popravdě na to koukám z toho hlediska, že chci být hlavně zdravý. Poslední půlrok mě opravdu vůbec nebavil. Člověk nemůže mít motivaci, když po každém tréninku domů přicházel s bolestí domů a sotva se vyspal. Takže jednoznačná priorita je být zdravý a kde budu hrát ještě tolik neřeším. Hlavně ať je to angažmá, kde mě nic nebude bolet. Přes měsíc a půl jsem byl v kontaktu s panem profesorem Kolářem. Každý týden na mě koukal přes sono a ultrazvuk, takže léčba probíhala, jak měla a myslím si, že jsem stoprocentně připravený se zase vrátit do toho koloběhu, být v nějakém klubu spokojený a dávat branky.

V minulé sezoně jste na Kypru zazářil 17 brankami ve 30 zápasech, což je o to obdivuhodnější, že jste hrál za klub, který sestoupil. Čím to je, že vaše první zahraniční angažmá bylo po individuální stránce tak povedené?

To je právě to, co jsem říkal. Myslel jsem, že v létě bude jednodušší něco najít a pak jsem byl trošku smutný z toho, že to tak dlouho trvalo. Měl jsem spoustu možností, ale vždycky jsem musel říct, že potřebuji tři až čtyři týdny na zotavení po operaci. Byla to laparoskopická operace, takže nic těžkého, ale stejně jsem se potřeboval dostat do kondice a dotrénovat. Kvůli tomu pro mě bohužel haslo hodně dobrých možností. Pauza v létě je rychlá a kluby preferují mít kádr před předkoly evropských pohárů pohromadě. Čas mi bohužel nehrál do karet. Angažmá jsem našel až na poslední chvíli.

Na Kypru jsem určitě zazářil, byl jsem tam velmi spokojený, na krajích jsme měli dobré hráče, takže pro útočníka super. Hraje se tam ofenzivněji. Musím říct, že se tam peníze víc investují do útočících hráčů. Je to ostrůvek s milionem obyvatel. Kvalitou mě to tam překvapilo. Hráči tam jdou za životní úrovní. Je tam dost starších kvalitních hráčů, ale některé kluby už koukají i po těch mladších. Je to vyvážené. Dařilo se mi tam, měli jsme docela dobrý tým, ale vzhledem k tomu, že padaly čtyři týmy ze 14, tak jsme na to doplatili. Bojovali jsme o záchranu s jedním týmem a v předposledním kole jsme s nimi prohráli, takže tam se to zlomilo. Já měl 17 branek. Danilo, který kdysi působil tady v Příbrami měl 13. Byli jsme tam dva dobří střelci, a přesto to nestačilo. Bylo to velké zklamání. Měl jsem tam opci na příští rok, a i proto bylo léto složitější. Doufal jsem, že budu pokračovat na Kypru.

Takže v případě udržení v nejvyšší soutěži by nebylo pochyb o tom, že zůstanete?

V případě, že bychom se zachránili, tak pravděpodobně v tom klubu na Kypru hraji pořád. Měl jsem tam platnou opci, takže by to bylo bez debat.

Můžete prozradit, které kluby se o vás v létě zajímaly?

K finální domluvě nedošlo, takže je zbytečné nějaké kluby jmenovat, ale byl tam jeden z Polska a jeden z Maďarska. Oba hrají momentálně v tabulce nahoře. Byl tam i APOEL z Kypru, ale ten už o tom problému věděl. Kluby to byly zajímavé. Nechci jmenovat další, protože nevím, jak by to dopadlo. Vždycky se to zadrhlo na tom, že jsem potřeboval čas na rekonvalescenci. Ty týmy hrály předkola Evropské ligy nebo Evropské konferenční ligy a určitě by mě to v té době zajímalo.

Na střelce je obvykle upřena největší pozornost a o tom, že jste si na Kypru udělal velké jméno svědčí i zájem APOELU. Jací byli fanoušci vašeho klubu? Brali vás jako největší hvězdu týmu a poznávali například ve městě?

Podle toho, co jsem slyšel z vyprávění jsou fanoušci Nea Salamis hluční, ale já jsem měl bohužel tu smůlu, že se kromě dvou zápasů, na kterých bylo zaplněno 30% kapacity, hrálo bez fanoušků. To byla velká škoda, mrzí mě to a doufám, že se tam ještě vrátím. Chtěl bych na Kypru hrát před fanoušky. Jsou tam menší kluby, které jsou skoro bez fanoušků, ale pět až šest klubů tam má velmi dobré fanoušky a na zápasech je dobrá atmosféra.

Larnaka není velká. Spousta lidí tam fandí Nea Salamis. Je to tradiční klub, i když nemá velké úspěchy. Je to taková kyperská Bohemka. Kdyby Bohemka byla z menšího města, tak kluky taky určitě pozná hodně fanoušků. Fotbal tam běží v každém baru a hospodě v televizi. Každý zápas se tam vysílá. Zájem o fotbal je tam obrovský. S volejbalem je to jediné, čím tam žijí, ale fotbal je jednoznačně na prvním místě. To bylo příjemné.

Jak byste porovnal českou a kyperskou ligu. Už jste naznačil, že kyperská je ofenzivnější. Podle koeficientu je o jedno místo pod českou, ale v jarní fázi už nebude mít svého zástupce. Je i z vaší zkušenosti kvalita obou lig tak podobná, jak ukazuje žebříček UEFA?

Je složité to srovnávat. Když jsem na Kypr šel, tak jsem myslel, že to bude jednodušší, ale ta liga mě kvalitou hráčů překvapila. Hodně se tam dbalo na taktiku, měnily se systémy. To bylo oproti české lize jiné. Tady se v prvním kole začal hrát nějaký systém a až na pár výjimek jsme ho hráli celý rok. Většinou se hrálo 4-5-1. Tam si s tím trenéři pořád hrají. Kolikrát jsme vyhráli a říkal jsem si, že to snad nechá stejné a změnil to. Kyperská je určitě ofenzivnější, techničtější, jsou tam větší hračičky a individuality jeden na jednoho.

Český fotbal je zase kompaktnější, silovější. Chytrostí a soudržností je český fotbal o hodně lepší. Tam je hodně individualit, tady je to víc založené na týmovosti. České týmy jako Slavia, Sparta, Plzeň nebo Jablonec mají obrovskou kvalitu. Top kluby jsou teď v Česku lepší. Ale třeba Omonia je velký klub. Nečekal jsem, že je až tak velký se spoustou fanoušků. Fandí jí půl ostrova. Dokážou přivést drahé a kvalitní hráče. Aris postoupil ze druhé ligy. To je bohatý klub ruského majitele. Spousta klubu tam má dost peněz a můžou si dovolit přivést hráče třeba z italské ligy. Díky tomu má takový ostrůvek koeficient těsně za Českou republikou.

Pomýšlel jste během tak povedené sezony na reprezentaci nebo měl zprávy, že vás trenéři národního týmu sledují?

To určitě ne. Byl jsem úplně klidný. Myslím, že trenéři kyperskou ligu vůbec nesledují, což nikomu nevyčítám. Myslím, že o hodně víc si minulý rok nominaci zasloužil Honza Lecjaks z Omonie, kde hrál fantasticky a měl spoustu asistencí. Omonia hrála Evropskou ligu a stejně se mu ani neozvali. Přitom často řešili, že na levém beku je problém. Podle mého názoru měl určitě být aspoň v širší nominaci. Když jsem viděl, že jeho vůbec nekontaktují, tak jsem reprezentaci vůbec neřešil. Nejvíc jsem si na reprezentaci věřil, když jsem hrál v Karviné, vstřelil 13 branek a měl i mnoho asistencí.

Teď už to je uzavřená kapitola. Myslím, že v Česku kyperská liga moc uznávaná není, takže je těžké se z ní dostat do národního týmu. Rozumím tomu. Sleduji hodně lig a taky jsem o Kypru spoustu věcí nevěděl. Myslel jsem, že to tam je na horší úrovni. Člověk to pozná až když tam je, takže to lidem v Česku vůbec nevyčítám. Hodně lidí to bere jako dovolenkovou destinaci. Například útočník Mmaee přestupoval z AEL Limassol do Ferencvárose. Takže i z Kypru se hráči v kariéře posouvají dál, což by mělo na kyperskou ligu upozornit.

Zkušenost s Rumunskem máte pouze velmi krátkou. Můžete i přesto říct, jaký dojem na vás udělal tamní fotbal a v Česku neznámý klub UTA Arad?

Ten klub určitě není známý. Je 15 až 30 km za maďarskými hranicemi. Má fantastické fanoušky. V normální situaci jich chodí 12 000 až 15 000 a je paráda, jak fandí. Já jsem měl tu smůlu, že jsem chytnul jediný zápas, který doma hráli bez diváků. To mě taky mrzelo. Od léta mám takovou špatnou auru, že jsem se tomu ani nedivil. Co se týká stadionu a zázemí je ten klub v pohodě, ale rumunská liga na mě dojem neudělala.

Přišlo mi, že každý zápas je 0:0 nebo 1:0. Podle toho stylu, co jsme hráli mi připadalo, že nejlepší výsledek je 0:0. Je tam hrozně málo šancí, ofenzivního fotbalu i kvality. Když to srovnám s českou a kyperskou ligou, tak rumunská mě strašně zklamala. Je to až blbé, ale říkal jsem si, že je dobře, že jsem zrovna v tomto období zjistil problém s kyčlí, protože ofenzivní fotbal se tam teda nehrál. Byla to hlavně defenziva. A nemyslím jenom od našeho týmu UTA, ale klubům se tam normálně stávalo, že čtyři zápasy nedali gól a stejně nic nezměnili. Rychle jsem tam poznal, že to asi není soutěž pro mě.

V Česku jste hrál za šest klubů. Který vám kromě Příbrami, která vás vychovala, nejvíc přirostl k srdci a do kterého byste se jednou chtěl vrátit? Úspěšné bylo vaše angažmá v Karviné, která hledá posily na těžký boj o záchranu. Svou nejslavnější a nejdůležitější branku kariéry v Lize mistrů do sítě CSKA jste vstřelil v poslední minutě zápasu v Plzni, čímž jste zařídil třetí místo ve skupině, jarní fázi Evropské ligy a vítězné první loučení Pavla Vrby u Západočechů. Viktoria bude potřeboval nového útočníka, pokud odejde Jean-David Beauguel. Produktivní útočník by se jistě hodil i dalším klubům.

Na Karvinou i Plzeň to jsou hezké vzpomínky. V Karviné to bylo rodinné. Tam byli lidi fajn. Žili fotbalem a prožívali vítězství i porážky. Dařilo se mi tam a byl jsem tam spokojený. Vzpomínám na Karvinou rád a mrzí mě jejich aktuální situace. Když se nepovede vyhrát za 19 kol, tak je situace samozřejmě složitá. To je fotbal. Věřím, že se z toho dostanou.

Plzeň bude v mém srdci vždycky. Ten gól byl úžasný. Navíc je to kousek, takže do Plzně jezdím často. Tyto dva kluby jste zmínil trefně. Jsou u mě v popředí, ale neměl jsem problém v žádném kluby. Každý měl něco do sebe. Vysoko hodnotím i Boleslav a Jablonec, kde jsem strávil dvě sezony. To bylo taky v pohodě. Ve Zlíně jsem byl krátce. Bylo to tříměsíční hostování, takže jsem tam toho nestihl moc poznat a už se vracel. Spíš to beru tak, že jsem v Česku prošel Příbramí, Plzní, Boleslaví, Jabloncem a Karvinou. Chvilka ve Zlíně byla vzájemná výpomoc na tři měsíce.

Píšete krásně, že bych se mohl vrátit do Plzně nebo Karviné. Kdo by nechtěl? Ale nechci se v rozhovoru někam cpát. Chtěl bych poznávat i zahraničí. Jsem rád, že jsem do zahraničí odešel. Člověku to dá jiný obzor, kouká na to z jiného pohledu. Určitě není špatná zkušenost být i jinde. Jsem rád, že jsem dvakrát mohl být v zahraničí. Teď jsem vyléčil problém a cítím se velmi dobře. U mě je to ale komplikovanější. Můj pohyb i struktura těla je složitější. Mám to v kariéře tak, že když mi lidi přišli na kloub a přešli vizuální stránku, tak jsem jim to vždycky vrátil. Góly jsem dával, nahrával na ně a klubu pomohl. Ale byly i momenty, kdy trenér měl radši rychlejší hráče a nelíbila se mu vizuální pohyblivost mého těla na hřišti a pak to bylo složitější a necítil jsem důvěru.

Nikomu nic nevyčítám. Je úplně normální, že každý má svůj pohled na fotbal. Mně se nejdřív musí přijít na chuť a pochopit, že i když toho tolik neoběhám, tak tomu týmu můžu pomoct úplně jinak. V mém věku vím, že už jsem spoustě klubu důvěru vrátil. I když v pohybu nevypadám jako Ronaldo a nejsem přírodně živoučký, tak týmu dokážu hodně pomoct. Je to u mě komplikovanější a je jasné, že ne všichni mě do klubu chtějí. Někteří trenéři mají rádi jiné typy. Teď jsou trendem rychlejší typy, ale myslím, že klasičtí hroťáci se vždycky budou hodit a budou trenéři, kteří o ně budou mít zájem.