Každý někdy šlápne vedle
Slavia získala po příchodu bohatého investora z Číny mnohem širší pole působnosti na přestupovém trhu. Ve vzduchu díky tomu létaly desítky milionů a logicky se zvyšovaly i klubové ambice. Slavia v tomto ohledu naplňuje ono známé přísloví, že s jídlem roste chuť. Na první pohled to vypadá, že Slavia dá dohromady lehce dvě vyrovnané jedenáctky. S přibývajícími ambicemi “sešívaných” logicky roste i tlak na hráče a ne každý dokáže tento fakt ustát. Z toho důvodu končí některá angažmá značným rozčarováním a všichni na tuto kapitolu rádi rychle zapomenou. Angažmá ve Slavii neustáli ani někteří hráči, od nichž se toho hodně očekávalo a fanoušci ho viděli jako rozdílového hráče v porovnání se soupeři.
Za nejzařivější příklad patrně všichni fanoušci považují Gina van Kessela. Nizozemský útočník vázaný k zemi Curacaa budil v Edenu velká očekávání už kvůli svému fotbalovému životopisu. Pro velký fotbal jej vychoval slavný Ajax Amsterdam a není třeba připomínat, jaké hráče vyslal klub z nizozemské metropole do velkého fotbalu. Gino van Kessel se zde však nikdy do prvního týmu nedostal a první ligové starty si připsal v Almere City. Skutečně zlomové pro něj však bylo angažmá ve slovenském Trenčíně. S týmem v roce 2015 slavil vítězství ve Slovenském národním poháru a o rok později tým získal slovenský “double”. Sám se stal nejlepším střelce a přiletělo tak laso ze Slavie.
Zde podepsal v létě 2016 tříletou smlouvu a měl se stát jedním ze symbolů nové slávistické éry. Ta měla za cíl vrátit do Edenu po osmi letech ligový titul a hrát důstojnou roli v evropských pohárech. Gino van Kessel k tomu měl Slavii výrazně pomoct. To se však nekonalo. Do statistik se výrazněji zapsal pouze gólem proti estonské Levadii Tallin, který pomohl k postupu do dalšího kola. Celkově však zůstával daleko za očekáváním a fanoušky přepadla jistá skepse v myšlenkách, zda se skutečně jedná o velké přestupové terno. Tato vygradovala v podzimním derby na Letné. Vítězství 2:0 na půdě Sparty způsobilo velkou euforii ve slávistickém národě. Gino van Kessel však sledoval zápas jen z lavičky a nikomu v sestavě nescházel.
Pozici útočníka číslo jedna si opět upevňoval Milan Škoda a formu nabíral Muris Mešanovič. Gino van Kessel nakonec odehrál ve Slavii pouze sedm zápasů a po rozpačitém podzimu odešel na hostování do polské Lechie Gdaňsk. Podle oficiálních statistik je držitelem ligového titulu, ale nikdo si ho s ním nespojuje. Za Slavii už si poté nikdy nezahrál. Vidět ho mohli fanoušci ve třetí anglické lize v týmu Oxford, vrátil se ještě jednou na Slovensko, kde oblékl dresy Trnavy a Trenčina a nyní působí na Kypru v dresu Olympiakosu Nicosia. Takto si Slavia jistě posilu za zhruba 32 milionů nepředstavovala.
Zvláštní kapitolu své kariéry napsal ve Slavii také brankář Jan Laštůvka. Tento fotbalový světoběžník měl jako cíl dokončit kariéru v Karviné, odkud se vydal do velkého fotbalu. Slavia však hledala rychle náhradu za Jiřího Pavlenku, jež se po mistrovské sezoně vydal do německého Werderu Brémy. Jan Laštůvka měl za úkol svými zkušenostmi pomoci Slavii kvalifikovat se do Ligy mistrů. To se však jemu ani celé Slavii nepovedlo. Stalo se tak především díky kolapsu v úvodu prvního zápasu v řecké Nikosii. Vzniklé dvoubrankové manko už Slavia nesmazala ani v domácí odvetě a je nutné připomenout, že podle jejího herního projevu by nevstřelila gól, ani kdyby se hrály další dva zápasy.
Bývalý reprezentační gólman byl najednou vystavován věčnému srovnávání s Jiřím Pavlenkou, jenž svými zákroky výrazně přispěl ke slávistickému titulu. Těžko říct, zda mu toto srovnávání svázalo ruce, ale nutno konstatovat, že během svého působení ve Slavii vlastně neměl zápas, v němž by chytil “něco navíc”. Nikoho tak vlastně moc nepřekvapil jeho odchod již v zimě 2017 zpět do rodného kraje a oblékl dres Baníku Ostrava, kde slavil svůj jediný ligový titul. Pomohl mu k záchraně, stále v něm ještě působí a podle všeho se s ním počítá i pro působení v jiné funkci. V pražských Vršovicích ale ke štěstí nepřišel. Možná měla tamní veřejnost až příliš velká očekávání.
Jednou z prvních posil v nové slávistické éře byl záložník Jasmin Ščuk. Měl za sebou pět let působení v Mladé Boleslavi a v českém fotbalovém prostředí se již jednalo o poměrně známé jméno. V době, kdy přicházel do Slavie, se zároveň měl blížit jeho nejlepší fotbalový věk. V Mladé Boleslavi si během svého působení vybojoval pozici činící ho do jisté míry výjimečným. Odehrál za středočeský klub přes sto dvacet zápasů a patřil do klubového itineráře. To však bylo podpisem smlouvy v Edenu zapomenuto a musel začít od nuly a opět bojovat o své místo na slunci. Tento úkol se pro něj však stal příliš těžkým. V týmu Jaroslava Šilhavého se nikdy nedostal do první linie a oslavami mistrovského titulu v roce 2017 pro něj slávistická éra fakticky skončila. Byť byl stále papírově veden jako hráč Slavie, ukazoval své umění v tureckém Erzurumsporu a nyní hraje tamní druhou ligu v Izmiru za tamní Altay SK.
Jako zapomenutého hráče dnes můžeme vnímat také Zdeňka Linharta, jehož Slavia koupila jako jednadvacetiletý talent z Českých Budějovic. Představila ho jako posilu již na začátku roku 2016. Jeho spojitost se Slavií však vystihuje pouze jedno slovo- hostování. Po měsíci stráveném v Edenu se vydal otrkávat do Táborska. Slávistickou mistrovskou sezonu 2016/2017 strávil o dvě stanice tramvaje dál v Ďolíčku v dresu Bohemians a krátce se mihnul v Příbrami.
Půl sezony strávil v Olomouci a následovalo další působení v Táborsku. V letní či zimní přestávce se pouze nahlásil Slavii, ale hned byl smířený s tím, že musí hledat další dočasné působiště. Nyní hraje nižší rakouskou soutěž za SPG Pregarten a jeho jméno si nikdo se Slavií nespojuje. Vzájemně si nebyli souzeni.
Toto jsou čtyři příklady toho, že i v současné veselé Slavii se mohou psát smutné fotbalové příběhy. Slavia bude nejradši, když se již nepřidá žádné další pokračování.
Související články:
