Pokud jste slyšeli, jakoby spadl kámen, tak to si jen oddechli fanoušci Sparty, že do sezony nepůjdou se dvěma útočníky. Sparta řeší prodej své nejdražší posily v historii novým nejdražším nákupem.

A to v podobě bratrance Erlinga Haalanda, Jonatana Brauta Brunese. Chápu ten tah a nemyslím si, že byl Rrahmani úplný propadák. Čekalo se od něj víc, ale vyloženě nezklamal, navíc na něm klub ve finálním počítání vydělal. Čas od času navíc musí přijít okysličení kabiny. Ale polepšila si Sparta v Brunesovi? Je lepší kosovský reprezentant nebo Nor z Ekstraklasy? Pojďme si rozebrat poslední tři sezony obou hráčů.

Rrahmani vs Brunes

Začnu u Albiona, konkrétně sezonou v Rapidu Bukurešť z ročníku 2023/24. Právě díky ní se dostal do hledáčku pražského klubu. Čísla mluví jasně: 25 zápasů, 17 gólů, 5 asistencí – téměř bod na zápas. V Praze měl v prvním ročníku 23 zápasů, 5 gólů a 2 přihrávky, v té poslední potom 34 zápasů, 11 gólů a tři asistence v rámci ligových startů.

U norského útočníka začnu v belgické lize, ve skromném klubu Leuven: 31 startů v lize, 3 góly, jedna asistence. V Polsku měl v prvním roce ze 32 startů 14 branek, v poslední sezoně v dresu Rakówa 32 startů a 16 gólů. Obě sezony bez asistence.

Ale to jsou jen čísla z branek a nahrávek, dnešní fotbal je dál. V datech dnes máme v podstatě, od doteků míče až po čas strávený ve vápně soupeře. Tak daleko srovnání dělat nechci. Z lidského hlediska je ovšem jasné, že Brunes přichází z klubu, který se prezentuje podobným stylem jako Slavie. Raków Częstochowa je fyzicky výborně připravené mužstvo, a pokud hledáte v nadsázce „box to box“ útočníka, Brunes je velmi ideální kandidát. Ale i čísla, která jsem řekl na začátku, vám něco řeknou. V přihrávkách jasně dominuje Rrahmani. A proč? To je jednoduché, protože nejen že dokáže dobře zakončit, ale i šanci na gól připravit. A v tom vidím velký rozdíl.

Navíc úplně nevím, jestli se nový hráč v kabině na plno hodí do hry Sparty, která hraje oproti Slavii a hlavně Rakówu naprosto odlišně. Neříkám, že útočný trojzubec ve slezském vojvodství nikdy nehráli, naopak čtvrtý tým Ekstraklasy často musel a musí bránu dobývat, ale zejména v Evropě se Poláci prezentují hrou na jednoho útočníka, stejně jako v těžších zápasech polského poháru.

Resumé

Dalším měřítkem může být, z jakých soutěží oba hráči přišli. Polská Ekstraklasa je rozhodně kvalitnější než rumunská liga. I když polská nejvyšší soutěž měla a má své problémy, jako je ztráta finanční síly Legie Varšava nebo sestup a málem krach Wisly Kraków. Mohl bych pokračovat zázemím a rovněž stadiony jsou stále na míle před námi, natož před stadiony v Rumunsku. Ohledně herního stylu soutěže jako takové má Ekstraklasa také o něco blíž k tomu, jaký fotbal se hraje u nás, než jaký se hraje v Rumunsku. Polská liga dokáže čas od času vychovat výborného technického hráče, jako je Sebastian Szymański, Kapustka nebo Jakub Kamiński, ale většina zápasů se odehrává tak, jak jsme zvyklí bohužel u nás – nakopávané balony na útočníka, který číhá vepředu.

Jsem tak trochu na rozpacích: oba hráči mají něco lepšího. Fotbalovou myšlenkou a technikou vede Rrahmani, fyzický fond zase jasně mluví pro Nora. Je těžké hodnotit, když Brunes ještě nekopl do balonu na Letné. Kdybych se musel rozhodnout, řekl bych, že Rrahmani je obecně o něco lepšího fotbalista. Na druhou stranu ale platí, že změnu potřebovaly obě strany, a když přišla dobrá nabídka z Itálie, proč hráče držet. Brunes může mít menší problémy s adaptací a první sezónou, tak jak jsme to viděli u Albiona, který dal jen pět branek. To byl na Letné šok. Když k celému obchodu připočtu peníze navíc, které klub získal, vychází mi z toho nyní dobrá myšlenka. Ve finále ovšem rozsoudí až čas, jak moc byla kvalitní.