Naši fotbalisté už přistáli na letišti Václava Havla, a tak se pozornost některých z nás opět naplno přesune na domácí soutěž. Přestupové okno běží na plno a Slovan Liberec aktuálně dotáhl transfer hráčů, který podle slov sportovního ředitele klubu pana Nezmara „nemá v české fotbalové obdoby“. Historie libereckého Slovanu se začala psát až v roce 1958, v rámci ligy je to mladší klub, přesto už jeho hráči zvedli třikrát nad hlavu mistrovský pohár.
Na stadionu U Nisy běhalo obrovské množství výjimečných hráčů. Třeba takový Ermin Mahmič dělá na mistrovství světa klubu aktuálně výbornou reklamu, a proto dnes budete svědky, alespoň podle mého uvážení, té nejlepší možné jedenáctky hráčů, co klub měl. Jako vždy volíme rozestavení 3-4-3 a jako trenéra nevolím nikoho jiného než klubovou legendu, pana Ladislava Škorpila. A jelikož jsem začal přestupy Slovanu, který vždy uměl své hráče dobře prodat, na odlehčení začnu citátem tohoto legendárního kouče. „Já můžu chtít třeba Drogbu. Ale rozhodující slovo má ten, kdo ho zaplatí. A když vezmu stav svého konta, tak to nestačí ani na Drogbu, ani na žádného jiného hráče v tuzemsku. Myslím, že sám osobně bych si mohl pořídit tak někoho z Ruprechtic.„
Brankář
Antonín Kinský
Pokud můžeme říct na nějakém příkladu, že žák překonal svého učitele, pak je to Antonín Kinský mladší, který dnes obléká dres Tottenhamu a v příští sezóně by měl zastávat post jedničky. Přesto jeho otec byl také výjimečným brankářem a jedním z hlavních stavebních kamenů pro první titul klubu z roku 2002, který konečně ukončil dominanci Sparty. Samozřejmě chápu, nabízí se hodně možností brankářů jako Láďa Maier nebo Marek Čech, ale já volím mistra ligy se Slovanem z výjimečné sezóny.
Obránci
Tomáš Janů
Logicky první jméno v obraně nemůže být nikdo jiný než legendární hráč klubu, pan fotbalista Tomáš Janů. Za Slovan nastoupil do 311 ligových startů, nebyl vysoký, nevzbuzoval strach ve vápně, ale svou poctivostí nic neošidil. Vše odmakal, byl opravdu výborným kapitánem a největší eso v rukávu jsou tři mistrovské tituly s Libercem. Jak by řekl klasik: „Kdo tohle má?“
Theodor Gebre Selassie
Když se vrátil před pěti lety z Bundesligy do Liberce, jeho uvítací video postavené na motivy seriálu Fresh Prince s Eddiem Murphym v hlavní roli bylo jednoznačně tím nejoriginálnějším toho roku. Byl to výborný technicky založený hráč, možná si někteří z vás vzpomenou na jeho parádu na Letné, kdy v modrém dresu Liberce vyučil Manuela Pamiče a pak přesně v podstatě do prázdné centroval na hlavu Breznaníkovi.
Vladimír Coufal
Dvoje plíce, to je první, co mě napadne, když se řekne tohle jméno. Hlavně v době, o které se bavíme a posléze na Slavii předváděl tento fotbalista neuvěřitelné fyzické výkony. A kdo ví, třeba se jeho bohatá kariéra jednou uzavře také pod Ještědem, jako to bylo u Gebreho.
Záložníci
Petr Papoušek
Pokud napřáhl a vystřelil, byla to rána jako, když kopne kobyla. Kdyby ještě přidal v osobních soubojích, byl by o level lepším hráčem. Přesto jednoznačně do této sestavy patří a komu je to málo, tak věřte, že tento fotbalista má za klub s Ještědem ve znaku skoro dvě stě startů.
Michal Breznaník
Tenhle typ fotbalistů mám rád. Z ničeho neuhne, pro tým by se rozkrájel, výborný levonohý záložník, kterého prostě chcete mít na své straně. V mých očích klíčový hráč třetího titulu. Spolu se Štajnerem a Gebre Selassiem tvořil páteř mužstva, které dokázalo sesadit Plzeň z trůnu. Remíza 0:0 v posledním kole právě s Plzní, která bohatě stačila na titul, je bezesporu tou nejsladší v historii klubu.
Jan Polák
57 startů za národní mužstvo, odchovanec Bohunic, který z Liberce vyrazil do „velkého“ světa fotbalu. Norimberk, Anderlecht, ale hlavně angažmá ve Wolfsburgu pod trenérem Magathem, to byla bezesporu velká škola. Trofeje sbíral jen v cizině, titul s Libercem ho bohužel minul.
Jiří Štajner
Obrovská ikona nejen libereckého, ale českého fotbalu. Na Jirku Štajnera se jednoduše hezky koukalo, jedna klička, druhá a obránce je už dva metry za ním. V jeho fotbalovém CV nechybí ani hattrick do sítě Jablonce a to je věc, kterou fanoušci Liberce nezapomínají. Nejlepší střelec týmu, který pro Slovan vyhrál třetí titul.
Útočníci
Josef Šural
Šury nebo „pan nůžky“ střílel góly v lize i v Evropě, kde hlavně na něj tým spoléhal. Když odcházel z Liberce, Slavia se Spartou přešly od „studené války“ k té normální, jinak to neumím popsat. Tehdy to bylo obrovské téma, oba největší kluby republiky hráče chtěly, nakonec zvítězil druhý jmenovaný celek, ale myslím, že ten nejhezčí fotbal hrál ve své kariéře český reprezentant právě pod Ještědem.
Leandro Lazzaro Liuni
Kdyby dnes přestupoval do Sparty jako tenkrát před 25 lety, bavíme se zřejmě o částce kolem sedmi milionů eur. Fotbalista, který na své výkony z Liberce za svou kariéru už nikde nenavázal, ale to nic nemění na tom, že v tomhle dresu byl jednoduše výjimečný. Dvakrát získal ocenění pro nejlepšího cizince ligy, navíc rozhodl finále poháru, kdy klub bral svoji první velkou trofej. Dva zásahy ve finále na Strahově porazil, tým pana Škorpila, klub z malého městečka z okresu Hodonín a to FK Baník Ratíškovice. Z dnešního pohledu, kdy se bavíme o tom, že vítězství v poháru je „nejsnazší“ cestou do Evropy, naprosto neuvěřitelná věc.
Michael Rabušic
Samozřejmě chápu, že na výběr přichází hodně fotbalistů jako Andrej Kerič nebo Josef Obajdin, ale já dávám přednost Michaelu Rabušicovi. Fotbalista s přezdívkou Rambo je zkrátka jednou z ikon klubu a nepochybuji o tom, že jednou bude zařazen do dvorany slávy klubu současného majitele pana Kanii.
Závěr:
Ačkoliv přichází v myšlenkách opravdu hodně jmen jako Miroslav Holeňák, Josef Lexa, Miloš Bosančič, Daniel Pudil nebo Václav Koloušek. Já zvolil tuto variantu a omlouvám se, pokud se na některého z vašich favoritů nedostalo. Pevně doufám, že na pár jménech se shodneme, včetně legendárního trenéra pana Škorpila. A jelikož mám jeho hlášky nesmírně rád, rozloučím se s vámi společně s ní. „Smyslem mého života není umřít na stres. I když pokud se vítězí, je stresu méně, ale zase více úrazů z opilosti.“
