Další veskrze nepříliš dobrý výkon, další zklamání. Česká reprezentace s jedním z nejslabších týmů na Mistrovství světa remizovala a dost možná se může pomalu loučit. V posledním zápase by musela porazit Mexiko, aby měla šance na postup.
Změny v sestavě pomohli jen částečně
Po utkání s Jižní Koreou udělal trenér Koubek řadu změn. Na lavici náhradníků posadil Pavla Šulce, který se na šampionátu nepotkává s formou. Sedět zůstal i Tomáš Souček, Štěpán Chaloupek nebo Lukáš Provod. Naopak příležitost dostali Vladimír Darida či Michal Sadílek a Lukáš Červ.
Česká reprezentace začala zápas velice dobře a díky aktivitě už v 6. minutě skóroval Michal Sadílek. Měli jsme ještě několik šancí, ale větší část poločasu jsme byli pasivní a jako bychom se snažili bránit onen jednogólový náskok. A to byl největší průšvih celého zápasu. Další aktivita sice byla opět na začátku druhé půle, větší část jsme ovšem opět byli strašně pasivní.
Stále se musíme bavit o tom, že o mnoho víc horších týmů na šampionátu nepotkáme. Už před zápasem experti mluvili o tom, že podobné soupeře prostě musíme porážet. JAR rozhodně nepodala nějaký skvělý výkon. V její obraně byly obrovské díry, které ovšem čeští reprezentanti nedokázali trestat.
Na hru Česka nebyl hezký pohled. Chybí nám na hřišti drzost a odvaha jako má Hugo Sochůrek
Kritici našeho národního týmu si prostě opět přišli na své. Na hru Česka nebyl hezký pohled. Vypadali jsme strašně ustrašeně. Vyrovnávací branka samozřejmě byla velice smolná, ale v ní není takový problém. Hlavní zádrhel je v tom, že jsme prostě měly přidat další góly a nedávat soupeři takový prostor.
Po prvním gólu jsme naopak měli ještě více zapnout a nalomeného soupeře dorazit. Místo toho jsme velice brzy “zalezli“ a nechali soupeře hrát. Přijde mi, že nám chybí trochu odvážnější hráč, který by hodil za hlavu stres a využil třeba trochu své mladické drzosti a něco si dovolil. Moment, vlastně jednoho na lavičce máme. Jmenuje se Hugo Sochůrek.
Sparťanský mladík vždy když byl na hřišti ukázal, že se nebojí zahodit jakékoliv zábrany a klidně vlítnout do tří hráčů. Není právě tohle něco, co jsme potřebovali? Může se to zdát hodně troufalé chtít, aby Sochůrek dostal třeba půlhodinku na hřišti, ale opravdu už máme co ztratit? Naše hra vypadala větší část zápasu opět strašně a jestli někdo říká něco jiného, tak si prostě lže do kapsy.
Trenér Koubek své svěřence chválil. To jako fakt?
Po utkání ostatně právě trenér Miroslav Koubek v pozápasovém rozhovoru pronesl, že vlastně výkon hodnotí pozitivně a klukům nemůže nic vytknout. Promiňte, ale jestliže to chceme brát takto, tak opravdu na podobném šampionátu nemáme co dělat. Když nejsme proti jednomu z nejslabších týmů MS schopni vstřelit druhou branku a naopak se většinu zápasu třeseme o to, abychom udrželi jednogólový náskok ( a koledujeme si o vyrovnání), tak to prostě není k pochvale.
Výhra nad Mexikem zní trochu fantasticky. Měli bychom se pomalu loučit se šampionátem?
V posledním zápase proti Mexiku tak budeme potřebovat s největší pravděpodobností vyhrát, abychom měli šanci postoupit. Ale upřímně si řekněme, věří tomu někdo po tomto výkonu? Zápas proti domácím bude výrazně těžší, navíc v o poznání horších podmínkách. České reprezentaci samozřejmě budu fandit a doufat v zázrak, zároveň se už ovšem tak nějak smiřuji s tím, že nás dost možná čeká poslední zápas a odlet domů.
