Slavie a Sparta: dva rivalové, co svět bude světem. Pokud vezmeme historii a sbírku titulů od roku 1990, uvidíme ve zlatých „devadesátkách“ jasnou dominanci Sparty, zde není o čem. Ale pokud se podíváme na řekněme „současnou“ historii od roku 2015, uvidíme čtyři tituly Plzně, šest pohárů pro červenobílé barvy a pouhé dva tituly, které brala Sparta. Proč tomu tak je a má vůbec letenský klub sílu na tento trend reagovat?
Slavia odpaluje bombu za bombou
Myslím, že v podstatě hned co rozhodčí ukončil poslední zápas ligy, můžeme vidět obrovské rozdíly už na pódiu, kde se přebíral pohár. Byli představeny první posily: Kačor a Emmanuel Ayaosi z Karviné, dvojice, která není náhodná, ale přímým „ovocem“ dlouhodobé spolupráce s klubem z Moravskoslezského kraje. Hned po nich následuje Danijel Šturm ze Sigmy, který se stává přestupovým rekordem. Pak pražský klub vyhrává v obrovské konkurenci s francouzským Lille boj o ukrajinského brankáře Nazara Domčaka z Karpat Lvov. Klubu není líto pět milionů eur za kluka, kterému není ani dvacet let. Nemůžu si pomoci, ale ten neuvěřitelný hlad po vítězství, který vídáme na zápasech Slavie, vidíme i zde.
A ta největší bomba je podle mého ta, že podle polských médií sešívaní kapitálově vstoupí do gdyňské Arky. Není na toto téma moc informací, tak nebudu fabulovat, ale je jasné, že pokud projekt „dopadne“, hráči „druhého“ sledu se zde budou rozehrávat pro pražský klub. A tohle není první krok, který klub dělá, jen připomínám spolupráci s Karvinou, která i díky ní vyhrál pohár, pak mě padá LASK Linz nebo Vlašim. Chápu, že se tato spolupráce někomu nelíbí, ale na „západě“ něco podobného můžeme vidět ještě ve větším měřítku. Slavistické vedení neobjevilo Ameriku jen využívá svoje možnosti naplno.
Sparta stojí na místě
A teď dáme střih a přesuneme se na Letnou. Getafe neuplatnilo opci na Birmančeviče a prodloužení smluv s Pavlem Kadeřábkem a Jardou Zeleným plus prodej Kryštofa Daňka do Lince, to je prosím pěkně vše. Rozhodně nechci říct, že vedení rudých nepracuje, chraň Bůh, jen bych čekal, že když klub nemusí řešit trenéra jako loni, trochu větší nohu na plynu uvidíme na přestupech.
Třeba taková brankářská otázka – to je na Spartě i mezi fanoušky velké téma. Řešil se přestup Adama Zadražila, dnes to vypadá na návrat Martina Dúbravky. Sedmatřicetiletý brankář si z nabídek může vybírat, včetně těch opravdu velkorysých ze Saúdské Arábie. A v pořádku, je to kvalitní fotbalista, jednička slovenské reprezentace, ale i kdyby přišel, je mu ke vší úctě k němu pořád sedmatřicet let. Jak dlouho můžete hrát za Spartu, dva roky? Pokud přijde, rozhodně padá přestup pětadvacetiletého Zadražila, a opět se vrátím do Edenu: jaký to rozdíl, když do Edenu přijde jeden z nejžádanějších mladých brankářů, co v Evropě momentálně je.
Proč byla Sparta dříve úspěšná? Mimo jiné proto, že si vždy vyhlédla to nejlepší, co česká liga měla. Samozřejmě ta doba je už dnes jinde, ale přestup Domčaka do Slavie mi připomíná příběh Sparty z roku 2001, když za 22 milionů korun brala z Blšan Petra Čecha. Ano, za tehdy devatenáctiletého kluka to byl risk, ale vyplatil se. Dnes Sparta dělá přestupy jako Millu z Dukly, Irvinga, zraněného Jhoanner z Francie, Dominika Hollého z Jablonce, kterého za půl roku na Spartě do Jablonce zase vrátí formou hostování, a mohl bych pokračovat, ale ruku na srdce, je to přestupová politika, a řekl bych lehkovážnost, která je mixem toho, že rezerva sestoupila a klub je opět bez trofeje. A nezlobte se na mě, ale pokud je pravda zájem Sparty o jabloneckého Ebrima Singhateha, tak případný transfer ve mně zrovna nevyvolává dojem, že by se něco mělo změnit.
Dvě filozofie
Abych to nějak uzavřel, kontrast mezi oběma kluby se dlouhodobě prohlubuje, a nemyslím si to jen já. Chápu, že hlavně sparťanská obec může mít na Jaroslava Tvrdíka a vedení SKS jako takové všelijaké názory, ale v konečném důsledku za vás vždy mluví výsledky. Až se za deset let ohlédneme, nebudeme se bavit o tom, jak kdo hezký fotbal, ale kdo vyhrál titul.
Slavia se obklopila kompetentními lidmi, kteří mají jasnou vizi a realizují ji s metodičností, která v české lize nemá srovnání. Pomůžu si citací brankáře Sparty, Surovčíka po derby: „Když se trochu vrátím, tak Slávisté nejsou všeobecně lepší fotbalisté, ale totálně nás roznesli přístupem. Chybí nám vůle se poprat, fotbalisty přitom máme“ Toto srovnání je naprosto trefné pro oba kluby, ale je na místě si přiznat, že to neplatí jen pro 90 minut na hřišti, stejně je tomu i v myšlení v kancelářích obou klubů. Sparta má srovnatelné finanční možnosti, bavíme se plus minus nějaký ten „milion“, jenže žádnou Arku Gdyně, žádnou Karvinou tu nevidím. Kvituji přestup Matyáše Vojty, ale jinak mě moc „dobrých“ věcí nenapadá. Klubů ke spolupráci se nabízí mnoho, třeba na Slovensku a nebojím se že na podobnou myšlenku by neslyšel nějaký ten „menší“ český klub. Ale kdo jsem já, abych něco navrhoval. Vždyť je to Sparta, která čeká na telefon od Dúbravky.
