Hradec Králové na svém stadionu porazil Liberec po patnácti letech a hubenou výhrou se přiblížil evropským pohárům. Slovan si dlouho nedokázal poradit s hradeckými standardkami, což mu také nakonec setnulo vaz.
Tah s Krajčírikem se Kováčovi povedl
Pouze na lavičce zůstaly dva základní stavební kameny letošního Slovanu – Tomáš Koubek a Raimonds Krollis. Místo Koubka dostal šanci po velmi dlouhé době Krajčírik. Slovenský gólman odchytal v letošní sezoně pouze jeden soutěžní duel. Jednalo se o nešťastné pohárové klání s Artisem Brno. Od té doby pouze jeden duel v ČFL za liberecké béčko. Koubek v posledních duelech nepůsobil nejjistějším dojmem a po minele, která skončila v Plzni inkasovaným gólem, se Radoslav Kováč rozhodl, že naordinuje své jedničce povinný odpočinek. Do budoucna by však bylo určitě lepší, aby náhradní gólman, ať už to bude v nové sezoně kdokoliv, dostával více zápasových minut. Dva zápasy za sezonu jsou opravdu málo.
Krajčírik však na sobě svou nerozehranost nedal vůbec znát. Byl bezesporu nejlepším hráčem Slovanu a nebýt jeho, mohl zápas skončit daleko větším gólovým rozdílem. Vyčnívá především jeho robinsonáda po gólové hlavičce Petráška. Jedinou drobnou kaňkou na výkonu slovenského gólmana byla jeho poměrně nepřesná hra nohou. To se ale dá přičíst jeho herní nevytíženosti. Krajčírik si rozhodně řekl o to, aby v brance Slovanu dostával více šancí.
Krollis v základní sestavě Slovanu citelně chyběl
Daleko překvapivějším krokem byla pro mě absence Raimondse Krollise. Útočná jednička Slovanu je jedním z mála hráčů Liberce, který v posledních zápasech snese přísnější měřítka. Tentokrát zůstal na hrotu ale osamocený Mašek, který to měl proti výškové přesile velmi složité. Krollis Liberci i samotnému Maškovi znatelně chyběl. Jeho fyzické dispozice ho do podobného utkání doslova předurčují. A to se týká jak jeho ofenzivní, tak i defenzivní činnosti. Stále mám ještě v paměti nedávný souboj se Slavií, kdy dostal Krollis na starost Tomáše Chorého, a svým dotěrným bráněním mu pobývání v libereckém vápně pěkně znepříjemňoval. Dokážu si představit, že na Petráška mohl také podobný styl fungovat.
Takřka dvě třetiny utkání hlídal Petráška při standardních situacích Špatenka. Hradeckého čahouna však uhlídat nedokázal. Takřka každý balón do vápna znamenal pro Slovan velké nebezpečí. Jednou zachraňoval na brankové čáře Kayondo, poté Krajčírik a jednou si balón našel po Suchomelově teči cestu až do branky. Po necelé hodině hry šel Krollis konečně do hry a bylo to hned znát. Petráška si vzal na starost on a vedl si daleko lépe než Špatenka. Hradec ve druhém poločase už ze vzduchu tolik nehrozil. Velký vliv na to ale měl také změněný herní projev domácích. Votroci se nikam nehnali a daleko více se soustředili spíše na obranu vlastní branky.
Z křídel Slovanu doručil dobrý výkon pouze Lexa
Slovanu se dlouhodobě nedaří najít tu správnou kombinaci křídel. Zatímco na podzim se dařilo Afolabimu nebo Dulayovi, na jaře se nedaří v podstatě nikomu. Proti Hradci dostal na jedné straně šanci Špatenka, který byl ale směrem dopředu v podstatě neviditelný. Na druhé straně nastoupil opět mladičký Lexa, který předvedl poměrně solidní standard. Především v úvodu utkání byl velmi aktivní. Neustále se nabízel a hledal si skulinky v soupeřově obraně. Z celého Slovanu si připsal nejvíce doteků v soupeřově vápně – 5.
Lexa si poměrně dobře rozuměl s Mahmičem. Po spolupráci těchto hráčů si také Slovan vytvořil největší šanci v zápase, kterou Mahmič ale neproměnil. Lexa byl v podstatě jediným hráčem, ze kterého v prvním poločase vycházelo nějaké nebezpečí. V 56. minutě uvolnil místo na hřišti Afolabimu, místo Špatenky nastoupil Dulay. Ale do hry se spíše nedostali, Soliu se zapsal do statistik jen žlutou kartou.
18 střeleckých pokusů = 1 střela na bránu
Ke konci zápasu byla na straně Slovanu vidět už křeč. Liberci se nedařilo vytvořit až na Krollisovu hlavičku gólovou šanci a čím dál tím častěji se uchyloval ke střelám ze střední vzdálenosti. Ty však ve drtivé většině případů končily hned na prvním bránícím hráči. Přeborníkem byl v tom především Mahmič, který vystřelil hned pětkrát. Postupem času už začaly docházet i síly. Stránský s Diakitém už začínali kazit a Slovan se neměl od čeho odpíchnout. Centry z křídelních prostorů byly nepřesné a většinu z nich v pohodě sebral Zadražil.
Opět se tedy ukázal dlouhodobý bolehlav Liberce. V případě, že se soupeř zatáhne před vlastní vápno, Slovan obranný val nedokáže žádným způsobem otevřít. Nemá v kádru žádného ryzího špílmachra, který by měl na kopačce pravítko. Někoho takového, jako je Vladimír Darida. Radoslav Kováč na tiskové konferenci sám přiznal, že podobný hráč mu chybí. A možná i jemu se do hlavy dere myšlenka, jestli by současnému Liberci přeci jen nepomohl Michal Hlavatý.
Co ve zbytku nadstavby?
Liberec je v nadstavbové části nejen bez výhry, ale také bez bodu s pouhou jednou vstřelenou brankou. Šanci na nápravu bude mít v neděli proti Spartě. Svým způsobem může do utkání nastoupit s chladnou hlavou. V tabulce už neskončí lépe než šestý. Hrát teď bude především o udobření fanoušků. Část z nich je výsledky, ale především herním projevem Slovanu už poměrně dost rozezlena. Slovan i samotný Radoslav Kováč by potřebovali, aby hráči proti Spartě a poté i v derby proti Jablonci, ještě vykřesali poslední zbytky sil a pokusili se zakončit sezonu dobrými výkony.
