Poslední kolo základní části Chance Ligy opět ukázalo i na určitou nekonzistentnost. V minulosti se totiž našly podobné případy, které byly ohodnoceny zcela jiným způsobem. A za mě se prostě v tomto případě nejedná o situace, kdy by měl mít rozhodčí šanci si vybrat.

Samozřejmě onu nekonzistentnost je těžké posoudit, protože každý rozhodčí má prostě jiný metr. V dnešní době se navíc posuzují mnohé zákroky způsobem, že si rozhodčí mohou vybrat, jestli danou věc písknou nebo ne. A to někdy prostě může způsobit diskuze o tom, jestli byl daný moment správně posouzen. V případech, které ovšem zmiňuji níže, tomu tak není.

Jednou je oslava před fanoušky za žlutou, jindy ne

Prvním momentem je oslava Václava Sejka. Po vstřelení gólu běžel ke slávistické Tribuně Sever a začal dělat svoji oslavu, kdy nejdříve ukazuje, že poslouchá a posléze si dává prst před pusu a salutuje. Tuto oslavu má dělat pravidelně. Osobně mě podobné věci nevadí, mírné provokace jsou za mě v pořádku. Jen by se ovšem tedy neměly trestat nikdy nebo když už, tak pořád stejně.

Všichni fanoušci totiž mají v hlavě ještě oslavu Kabonga, která sice byla provokativnější, ale za mě stále poměrně v pohodě. Navíc hráč sám řekl, že něco podobného viděl v NBA. Druhý případ byl potom u Krobota, který jako bývalý Slávista v dresu Pardubic svou oslavou lehce provokoval sparťanské fanoušky. V tomto případě je paralela poměrně jasná, protože Sejk je rovněž odchovanec Sparty.

Zatímco Krobot s Kabongem byli potrestání žlutou kartou, Sejk nikoliv. Jednalo by se přitom v zápase o jeho druhou kartu a tím i vyloučení. Uznávám, že trochu přísné, ale jestliže se chceme bavit o konzistentnosti, měla být prostě druhá žlutá uložena. Vzhledem k tomu, že není žádný relevantní měřič provokativnosti, dával bych ji za toto automaticky. Stejně jako třeba v případě svlíknutí dresu.

Jednou červená, jindy žlutá. Potencionálně nebezpečné zákroky musíme trestat tvrdě

A musíme se vrátit i k červené kartě pro Lurvinka. Za mě jsem s ní v pohodě, hráč by prostě neměl chodit kolíky napřed v takové výšce. Ve výkladu pravidel je právě toto často zmiňováno. V minulosti se ovšem objevil velice podobný zákrok, kdy Jemelka za rovněž vysoko letící nohu kolíky dopředu a dostal jen žlutou kartu. A to je prostě za mě špatně.

I Komise rozhodčích konstatovala, že si vlastně může v daném případě rozhodčí vybrat. Za mě by tedy neměl. Jakýkoliv podobný případ by měl být potrestán červenou kartou, protože se prostě jedná o potencionálně nebezpečný zákrok. A nebudeme se tu bavit o nějaké intenzitě. Stačí o kousek větší a hráč může být těžce zraněný. Daleko více bychom se tak měly snažit podobným momentům předcházet. Tímto vlastně ještě vybízíme hráče k tomu, že podobné zákroky si při nižší intenzitě mohou dovolit. A oni potom mohou zkoušet, co všechno jim ještě projde. A to za zdraví hráčů jednoznačně nestojí.