Nebývalé pozornosti se po utkání Teplic s Hradcem Králové dostává hlavnímu kouči Sklářů Zdenku Frťalovi i vedení klubu v čele s Rudolfem Řepkou. Stále hlasitější jsou hlasy fanoušků, volajících po odvolání hlavního trenéra či sportovního ředitele Štěpána Vachouška.
V minulých sezónách tyto projevy nespokojenosti byly spíše výjimečné. Většina příznivců Severočechů si uvědomovala, že klub finančně strádá a horko těžko přežívá. S příchodem nového majitele Milana Kratiny však přišla i velká očekávání. Sám trenér Frťala na konci minulé sezóny pronesl, že věří, že boje o záchranu jsou v Teplicích na dlouhou dobu minulostí.
Nový majitel, noví hráči, výsledkově i herně stejná bída jako obvykle
Máme za sebou třicet kol nové sezóny a Teplice sedí na 13. příčce s šestibodovým náskokem na barážové umístění. Takové výsledky si pod novým majitelem dokázal představit jen málokdo. Fanoušci proto současnou realitu, která se pohledem na tabulku i předváděnou hru prakticky neliší od sezón minulých, koušou jen těžko.
Stále silnější kritika směřuje nejen k výsledkům, ale také k předváděné hře žluto-modrých. Nemusíte být fanouškem Teplic, abyste věděli, že se na zápasy Teplic vesměs nedá dívat. Tenhle narativ se už dlouho táhne fotbalovým prostředím jako červená nit. Pokud Skláři zrovna nehrají s top 3 týmy tabulky, silně pochybuji, že si jejich zápas nefanoušek tohoto klubu zapne.
Za styl hry, nebo chcete-li herní systém, kterým se tým prezentuje, nese plnou odpovědnost trenér. Tomu příznivci klubu vyčítají styl nakopávání balónů na nikoho, či na jednoho urostlého útočníka, který má v zádech dva stopery soupeře i úplnou absenci využití středu zálohy při zakládání útoků. Celkově to působí, že směrem dopředu tým nemá žádný plán, není nebezpečný a vypracovává si minimum šancí. Současně má dle statistik druhé nejnižší držení míče, kterého se často zbytečně rychle zbavuje.
Tento styl nakopávání balónů ze zabezpečené obrany pak často naráží v momentě, kdy dojde ke střetu s týmem podobných kvalit a z podobných pater tabulky. Teplice neumí tvořit hru a držet otěže zápasu na své straně. Naopak poměrně často se ukazuje, že tento styl dokáže být účinný proti papírově silnějším soupeřům.
Předváděná hry vyplývá z typologie hráčů. Je to DNA klubu
Čím to je, že ani po příchodu letních posil a hlasitém volání fanoušků trenér Frťala nesáhl ke změně systému? Těch důvodů vidím hned několik a kladu si dvě otázky: Dokáže kádr Teplic hrát odlišným stylem a prezentovat se atraktivnějším fotbalem? Za mě jednoznačně ano. Dejte kádr do rukou Marku Jarolímovi či Aleši Majerovi a změnu do půl roku uvidíte. Dosáhnou Teplice lepšího bodového zisku, potažmo umístění v tabulce? V tomto případě jsem ovšem silně přesvědčený, že nikoliv.
Skláři dlouhodobě budují kádr založený na specifickém bojovném charakteru hráčů, obětavosti jednoho za druhého a silovém pojetí hry. Proto v Teplicích vidíte vykvétat hráče, jako jsou Štěpán Chaloupek, Jan Knapík a naposledy Denis Halinský. Tohle je DNA klubu. V kádru nenajdete hráče typu Davida Planky, Dennyho Samka, Jiřího Panoše či Michala Ševčíka. Tito hráči by v současném systému Teplic ani neměli na hřišti místo.
Jak mi sám v prosinci 2025 potvrdil Štěpán Vachoušek, jen složitě by se hledala vhodná pozice na hřišti i pro jeho syna Tadeáše, jehož případné ukončení hostování ve Zbrojovce Brno tehdy bylo na pořadu dne. Se systémem, preferovanou typologií a mentalitou hráčů samozřejmě souvisí i to, jací hráči do klubu přicházejí.
Přivedli se hráči, o které trenér stál. Fotbalovou nadstavbu nahrazuje bojovnost
Z hráčů, kteří do Teplic již pod novým majitelem přestoupili a prosadili se do sestavy, můžeme jmenovat Matyáše Kozáka, Matěje Pulkraba, Tomáše Zlatohlávka či Petra Kodeše. Od těchto hráčů nemůžete čekat kombinační fotbal po zemi, vysoké držení míče a narážečky. Co můžete čekat, je velké množství soubojů a že půjdou na hřiště tzv. „zemřít.“ Nic nevypustí. Určitou technickou nadstavbu vidím v Matěji Náprstkovi, který ale dle mého právě doplácí na to, že pro něj v teplickém pojetí hry neexistuje na hřišti vyhovující pozice.
Nákupy bijců namísto technicky nadstandardních fotbalistů už jdou na vrub i sportovnímu vedení, tedy Štěpánu Vachouškovi. Sám Milan Kratina mi ale při příležitosti představování nové vize stadionu potvrdil, že sportovní vedení přivedlo přesně takové hráče, jaké si trenér (Frťala) přál. Je pak legitimní vyčítat sportovnímu řediteli, že doplnil hráče přesně těmi hráči, které trenér potřeboval do svého systému? Já si to nemyslím.
Sportovní vedení bralo takový hráčský materiál, který si trenér vyžádal a který byl v mezích stanoveného rozpočtu na přestupy. Nutno dodat, že ten ani po příchodu nového majitele nepatřil mezi nejvyšší v lize. Ředitel klubu Rudolf Řepka to v konverzaci s fanoušky na síti Facebook popsal takto:
“Je to jako s rodinným rozpočtem. Když si v něm vyčleníte peníze na novou Octávku, výkon bude prostě jiný, než když se rozhodnete si koupit Mercedes. To je prostě realita. Osobně jsem ale na 100% přesvědčený, že po té dálnici s tou naší novou Octávkou rozhodně jezdit můžeme.”
Trenér má téměř neotřesitelnou důvěru vedení i majitele
Chápu, že například pro fanouška Baníku Ostrava, který na pozici hlavního kouče v probíhající sezóně vidí již čtvrté jméno, je to nepředstavitelné. Už na sklonku roku však z úst ředitele Rudolfa Řepky zaznělo, že chce mít ze Zdenka Frťaly teplického Alexe Fergusona – tedy co se odsloužených sezón týče. Slova o maximální důvěře v celé vedení pravidelně ve svých vystoupeních opakuje i majitel Kratina.
Spolu s Jindřichem Trpišovským si troufám tvrdit, že v lize nenajdeme dalšího trenéra, který by měl od vedení tak silnou podporu. Pokud Frťala dovede svůj tým k záchraně, což je i vzhledem k bodovému náskoku vysoce pravděpodobné, řezy v postech trenéra i sportovního ředitele nečekám.
V co ale chci pro dobro klubu věřit, je hluboké zamyšlení nad tím, jaký typ kádru se v Teplicích buduje a jestli předváděná hra je tím, co naláká fanoušky během několika příštích let do ochozů nových Stínadel. Už nyní je totiž zřejmé, že tudy cesta nevede.
