Takřka tři a půl roku čekal Liberec na vítězné derby. Negativní šňůra výsledků však skončila pro Slovan v tu nejideálnější chvíli. Po výhře 2:1 se na severu těší na souboje v elitní šestce. 

Jablonec si vytvářel šance jen po chybách Liberce

Úvod utkání se Liberci vůbec nepovedl. Na hráčích jakoby byla vidět nervozita pramenící z důležitosti utkání. Slovanu šlo o hodně a hráči to věděli. První minuty sice byly ve znamení sympatického presinku, ale žádné zajímavější zisky balóny na soupeřově polovině k vidění nebyly. Byl to naopak Jablonec, který mohl po první půlhodině vést klidně 3:0. 

Nebylo to však tím, že by domácí hosty v první půlhodině hry viditelně přehrávali. Jablonecké šance vycházely ze strašidelných chyb Liberce. Utkání se vyloženě nepovedlo Drakpemu. Ten nejdříve hrubě podcenil souboj u lajny a doslova nabídnul zajímavou šanci Jawovi, aby o několik minut později po faulu na stejného hráče zařídil pro Jablonec penaltu. O Drakpeho provinění nebylo pochyb. Nešikovný skluz bez sebemenší šance zasáhnout balon. Drakpe mohl děkovat Jawovi, že střelu z pokutového puntíku nešikovně vyslal nad Koubkovu branku. 

Aby toho nebylo málo, tak o pár minut později vystrašil liberecké fanoušky i Koubek. Kapitán Slovanu při rozehrávce na krátko nepochopitelně namazal Nebylovi, který minul pravou tyč jen o malý kousek.

Diakité opět jednou hrdinou 

Slovan opravdu nebyl ve své kůži. A těžko říct, jak by to s ním vypadalo, kdyby kousek své geniality opět nepředvedl Toumani Diakite. Mladík z Pobřeží Slonoviny už proti Slovácku ukázal, že má v noze dynamit. A proti Jablonci k síle přidal i technickou preciznost. Velkou roli v úvodní brance utkání zaujmul stále se zlepšující Marek Icha. Defenzivní univerzál vysunul Diakiteho nádhernou průnikovkou a jak si s nastalou šancí mladý záložník poradil, se můžete podívat sami. 

Liberec od vstřelené branky převzal nadobro otěže zápasu. Působil daleko svěžejším dojmem než hosté, sbíral odražené balóny a byl takřka všude první. Ono momentum bylo jasně na straně hostí. 

Na Krollise je spoleh

V dobrém výkonu Slovan pokračoval i v poločase druhém. Více klidu na kopačky pak svým dalším gólem v sezoně přidal Raimonds Krollis. Lotyšský reprezentant se gólově prosadil v posledních čtyřech zápasech již potřetí a upevnil si svou pozici coby útočné jedničky. Krollis se dá obecně hodnotit jako velmi dobrý přestup. Od svého příchodu z Itálie se trefil už počtrnácté. Navíc si Radoslav Kováč váží i jeho nastavení. Čtyřiadvacetiletý útočník funguje i jako jakýsi mentor mladších spoluhráčů a na hřišti jde svým přístupem příkladem. Krollis je zkrátka trefa do černého.

Radoslav Kováč byl s výkonem svých svěřenců spokojen. To vychází i z faktu, že si své první střídání nechal až na 80. minutu. V té době to už bylo pouze o gól, neboť penaltu po Kayondově ruce proměnil Chramosta. Jablonec po snížení skóre působil aktivněji, ale vyloženější šanci si dlouho nemohl připravit. Až do sedmé minuty nastavení, kdy musel fantasticky zákrok proti hlavičce Cedily vytáhnout Koubek. I v případě vyrovnání by si ale Slovan šesté místo udržel, neboť Sigma proti Slavii bodovat nedokázala.

Slovanu pomohli fantastičtí fanoušci

Liberci výrazně pomáhali i vlastní fanoušci. Těch se do sousedního Jablonce vydalo na několik stovek a svou přítomnost dávali velmi hlasitě znát. Atmosféra byla dokonce lepší než při vlastních domácích zápasech. Je znát, že derby má i po sérii nepovedených zápasů stále dobrý mobilizační prvek. 

Hráči Slovanu si dobrou atmosféru vyloženě užívali. Takový Petr Hodouš několikrát diváky po úspěšné akci pumpoval. Marek Icha dokázal diváky zároveň hecovat a přitom pomáhat od křeči Kayondovi. Ostatně Hodouš s Ichou zažívají ve Slovanu určitě nejlepší období. Oba se stali už nedílnou součástí základní sestavy a mnohdy jsou často tím lepším, co může Slovan nabídnout. Na obou z nich je jasně vidět, že jim na Slovanu záleží. Skvělý pohyb, nasazení a poměrně produktivní nástavba v podobě gólových asistencí. Oba mají letos shodnou bilanci 1+4. Hodouš ani Icha nejsou žádnými světovými fotbalisty, ale jsou bojovníky, kteří na hřišti nechají vše. A přesně to Slovan potřebuje.

Co bude s Mahmičem? 

Kdyby měl takové nastavení i Ermin Mahmič, nestalo by se, že by se už druhý zápas za sebou nevešel do základní sestavy. Proti Mladé Boleslavi si připsal jako střídající hráč alespoň 18 minut, ale včerejší utkání s Jabloncem zůstal dokonce po celou dobu pouze na lavičce. 

Podzimní diamant liberecké sestavy má za sebou po herní stránce velmi chabé jaro. Poslední kanadský bod si připsal před více než dvěma měsíci proti Baníku Ostrava a místo gólové produktivity byly u něj k vidění spíše laciné ztráty. Ty často vycházely z jeho bohorovnosti a pravděpodobně velmi špatného mentálního nastavení.  

Vypadalo to, jako kdyby Mahmičovi vlezl raketový start do Chance Ligy do hlavy a po pár povedených zápasech se už viděl v elitnějších ligách. Ačkoliv to dnes Slovan bez Mahmiče zvládl, s ním v zádech je přeci jen silnější. Dostat Mahmiče do herní i mentální pohody by měla být pro Kováče jedna z hlavních priorit. Pokud se to nepovede, bude opravdu lepší, aby rakouský šikula své místo v základní sestavě uvolnil. 

O co půjde ve skupině o titul?

Radoslavu Kováči se po vítězném derby vyloženě ulevilo. Dostal Slovan do elitní šestky, což bylo před sezónou jednoznačným plánem. Na rozdíl od loňské sezony se to tedy povedlo. Vzhledem k tomu jaké je složení pohárového finále, je velmi pravděpodobné, že cesta do Evropy bude možná i z 5. místa, které aktuálně drží Hradec Králové. Na to ztrácí Slovan tři body. Naprosto klíčové bude tedy zvládnout vzájemný zápas s Votroky. Vzhledem k tomu, že Hradec pravidelně dokáže porážet i týmy z elitní trojky (minulé kolo například setnul Slavii) bude potřeba získat ještě nejlépe minimálně další čtyři body. To by byla v podání Liberce nadstavbová část z říše snů. Ale proč by ne? Liberec ukazuje poslední dvě sezony, že se mu daří spíše proti soupeřům, kteří jsou kvalitativně na vyšší úrovni, než zápasy, kde jsou favority.