Tomáš Chorý po zápase s Ostravou je zase jedním z nejdiskutovanějších fotbalistů ligy, tentokrát je téma „ležení na trávě“. Fotbalista netrpí „blikanci“ jako svého času Tomáš Řepka, ale diskuze napříč republikou, ať už v jakékoliv rovině, probíhá takřka pořád.

Můžete si myslet ledacos, to je každého volba, ale jeho přínos pro úspěchy týmu je naprosto nepopiratelný. Když před dvěma lety přicházel ve svých devětadvaceti letech z Plzně, hodně lidí si klepalo na čelo. Tehdy největší přestup v rámci ligy za tři miliony eur z Plzně, která kulantně řečeno mezi fanoušky Slavie není moc oblíbená, přišel útočník, který se v minulosti netajil svými sympatiemi ke Spartě. Jak by řekl klasik: „Co chcete víc?“

Dva roky tažení za titulem

Jenže Chorý je ve Slavii už druhý rok a druhý rok táhne Slavii za titulem. V minulé sezóně čtrnáct gólů, třetí nejlepší střelec ligy a titul, který znamenal základní část Ligy mistrů. Nyní obdobná situace – náskok deset bodů je jasný a snad jen čas dělí slávisty od dalšího titulu a ano další Ligy mistrů. Samozřejmě Chorý nehraje ve Slavii sám. Má výborné spoluhráče a trenérský štáb, ale většina z nás se shodne na tom, že na posledních dvou úspěšných sezonách má lví podíl rodák z Olomouce. Pokud liga skončí, jak vypadá dnes a trochu to nadnesu, tak Slavia letos vydělala v Lize mistrů necelých 800 milionů korun. Takže Tomáš Chorý svými výkony velkým dílem zřejmě přispěje k tomu, že v Edenu bude 1,6 miliardy korun. A v takových číslech se zdá investice tři miliony eur jako menší chyba v účetnictví.

Mentální síla 

Osmnáct proměněných penalt v řadě – to je číslo, u kterého bych se zastavil. Tak nějak naznačuje, jak je fotbalista mentálně silný. „Hlava“ v dnešním sportu dělá snad víc jak polovinu úspěchu. A vezměte si, že o Chorém se týdně opravdu hodně napíše, ať už tak nebo tak, ale on hraje pořád stejně. Nic ho nevykolejí a je to vidět právě u těch penalt – je jedno, jestli je to proti Dánsku o mistrovství světa nebo na Baníku v Ostravě.

Když jsem se před lety bavili s brankářem Leverkusenu Lukášem Hradeckým o Lewandowském, proč pořád střílí tolik gólů, právě tohle od legendárního brankáře zaznělo: „Samozřejmě je to výborný fotbalista, ale mentálně je neuvěřitelně silný.“ A neberte mě za slovo, vážně nechci srovnávat útočníka Barcelony s Tomášem Chorým. Jen chci říct, že nastavení v hlavě bude podobné – nepochybuje o sobě. „Ať si každý říká, co chce já vyhraju“ Něco takového si dokážu představit, že v hlavě zní.

Když útočník kvůli zranění nebo trestu vypadne ze sestavy, na výkonu týmu z Edenu je to hodně znát. Ale ruku na srdce – týmů, které mají 4 stejně kvalitní útočníky, moc po Evropě nenajdeme. I tak si myslím, že by bylo velmi vhodné, aby se slávisté po sezoně zaměřili na typově podobného útočníka. Bobček z Lechie Gdaňsk je kandidátem, kterého by si většina slávistické obce přála, ale u současného nejlepšího střelce Ekstraklasy už probíhá první otukávání z Premier League.

Evropská kvalita

Ale vrátím se ještě k Chorému – od sezóny 2022/23 je pro mě Chorý útočník evropské kvality a vysvětlím proč. Do té doby málokdy vydržel běhat celý zápas, většinou kolem šedesáté minuty střídal, a při jeho postavě se není moc čemu divit. Ale zamakal na fyzičce a je to na hře i na číslech hodně znát. Takže ano, samozřejmě chápu, že útočník má víc nepřátel než přátel a bude to tak zřejmě po celou kariéru. A ani nepochybuji o tom, že dostanu „hezkých pár komentářů“. Ale přátelé, je to on, kdo Slavii táhne za obhajobou titulu. Je to on, kdo před gólem na 2:1 proti Dánsku v prodloužení dobře podržel balon pro zálohu. Je to on, kdo dal naši důležitou první penaltu, která byla dílem, jenž nás poslal do Mexika. Nakonec se fotbal, stejně jako život, soudí podle výsledků. A ty mluví za Chorého celkem jasně – nezlobte se na mě.