Taky jste si dnes před příchodem do práce zpívali píseň od krále českého country Michala Tučného „Všichni jsou už v Mexiku, Buenos días, já taky jdu„? Pak věřte, že v tom nejste sami. Po dvaceti letech je to tady a já už pomalu stloukám vor na cestu z francouzského přístavu La Rochelle do Cancúnu. Proč? Protože letenky nebudou levné, ale taky z důvodu, že los byl ve skupině k nám hodně štědrý a bez jakékoliv ironie máme reálnou šanci na postup ze skupiny.

Hratelná skupina 

Domácí Mexiko je jasný favorit skupiny, to se nemusíme bavit, ale Jihoafrická republika a Jižní Korea – to jsou rozhodně hratelní soupeři. Z každé skupiny postupují první dva týmy přímo do osmifinále, plus osm nejlepších celků ze třetích míst si také zajistí účast v play-off. A to je myslím pro naší repre naprosto reálné splnit. Fotbalový legenda Johan Cruyff řekl: „Nevím, proč by chudší klub nemohl porazit bohatší. Ještě jsem neviděl balík peněz, aby střelil gól.“ A my po Dánsku můžeme tuhle tezi jen potvrdit. Dánové na papíře rozhodně disponovali většími hvězdami než my a byli v zápase lepší (to jednoznačně), ale hraje se na góly.

Přesto si finanční stránkou v naší skupině dovolím trochu rozebrat. Podle webu Transfermarkt má hodnota hráčů naší reprezentace 180 milionů eur, domácí Mexiko 165, Jihokorejci necelých 140 a outsider skupiny JAR 41 milionů. Jen pro lepší orientaci- Viktoria Plzeň má v současné době tým v hodnotě 52 milionů eur. Takže když to vezmu kolem a kolem, věřím, že je víc než pravděpodobné, že si užijeme mistrovství světa nejen ve skupině. A v play-off, pokud zápas dostaneme do penalt, dávám si nohy na stůl a ruce za hlavu, protože budu vědět, jak to „dopadne“.

Tentokrát to bude dobrodružství

Naše poslední účast na mistrovství světa v Německu byla fajn, ale nemůžu říct, že by to bylo nějaké dobrodružství jako zážitek z cesty na turnaj nebo vidět něco, o čem bych nevěděl. Jet k západním sousedům nevnímám jako nějakou velkou „exotiku“, ale Mexiko – to rozhodně bude něco, na co se těším. Byť tam bude často i faktor „vystoupení z komfortní zóny“ (o tom nepochybuju), ale být na mistrovství světa, kde Maradona díky své „ruce boží“ vyhrál titul pro Argentinu – to už si zaslouží aspoň zamyšlení k otázce, proč nejet.