Domácí fotbal a jeho profesionální soutěže jsou na vzestupu, přesto ho některé věci lehce srážejí. A dějí se nejen v první, ale i druhé lize. Bohužel je velice těžké s nimi něco dělat. Mohou totiž za ně ti, kteří by ho měli především podporovat – fanoušci.
Ano, můžeme se bavit o tom, že na fotbale je veskrze bezpečno. Trestné činy se na něm stávají minimálně, díky čemuž zejména aktivní fanoušci stále častěji volají po uvolnění některých pravidel. A určitě by mělo minimálně dojít k některým redukcí. Hromadné kavalerie a jejich přístup může být někdy spíše kontraproduktivní. Na druhou stranu si pojďme otevřeně říct, že vyloženě výchovné a bezchybné prostředí prostě fotbalové stadiony taky nejsou.
Zbytečné pokřiky v derby a přehnaná nenávist
A pro příklady nemusíme chodit daleko. Stačí se podívat na poslední pražské derby. Nejenže v něm domácí fanoušci trochu nesmyslným vypuštěním dýmovnic přerušili zápas v době, kdy Sparta byla v nějakém tlaku. Opravdu hodně to ovlivnilo zápas, protože se poté hra zcela rozpadla. Nenávistné pokřiky na obou stranách ovšem byli za mě prostě nepřiměřené.
Jasně, fotbal není žádná nedělní škola. Když už na něj člověk třeba i s dětma jde, musí se smířit třeba s nějakým tím ostřejším slovem. Ale pokřiky Jude Slavie nebo Smrt Spartě jsou prostě za hranou. A samozřejmě mnozí budou tvrdit, že to člověk nesmí brát doslovně. Ale to prostě tak úplně nejde. Když se navíc k pokřiku přidá i člen realizačního týmu, je to všechno špatně.
Chápu rivalitu mezi kluby. Ale opravdu ji nelze uchopit trochu lépe? Slušněji a třeba i vtipněji? A nakonec přeci jen projevit soupeři respekt, jak se to ve fotbale učí už od mládežnických kategorií? Tohle všechno k tomu patří, řeknou skalní fanoušci. Ale to prostě nejde změnit? Potom se nemůžeme divit, že i samotné zápasy mezi top týmy Česka jsou více bitvou než fotbalovým kláním.
V Ústí nad Labem hořely sedačky a zněl neslušný pokřik na ženy
Za dalším příkladem vyrazíme do druhé nejvyšší ligy. V ní se před nedávnem utkal marketingově skvěle pracující Viagem Ústí nad Labem se skvěle hrající Zbrojovkou Brno. Zápas nakonec skončil pouze 0:1 pro hosty z Moravy, ale o tom vlastně nechci mluvit.
I na tomto jinak velice prestižním utkání se totiž děly nějaké nepravosti. Někteří fanoušci Zbrojovky Brno se rozhodli zapálit v Ústí nad Labem sedačky. Za mě naprosto zbytečná záležitost v soutěži nejvyšší, natožpak potom v té o kousek nižší. Jasně můžeme říct: „A komu jste tím prospěli?“

Ani to ovšem nebylo všechno. Téměř dvousethlavý kotel brněnského klubu neváhal skandovat lehce buranský pokřik „Vyvalte ko*y, přijeli Zbrojováci!“, což bylo ostatně slyšet i v televizi. Byla to reakce na marketingové kampaně Ústí, při nichž hrají hlavní roli sličné slečny. A opět se můžeme ptát: „Opravdu je toto nutné?“
Ostatně holky moderátorky prý musí mít svojí ochranku, protože jsou často obtěžovány některými fanoušky. No buďme upřímní, ani mě to nepřekvapuje. Nechci říkat, že si tak trochu o to říkají. Ale zároveň se při jejich chování a oblékání vlastně tomu prostě ani nedivím. Tím to ovšem rozhodně neschvaluji. Mezi někdy opilými fanoušky to však nebudou mít nikdy úplně jednoduché.
Fanouškovská stránka Zbrojovky brání fanoušky, ale moc jí to nejde
Za vlastní klub se trochu postavila fanouškovská stránka Zbrojovky Brno, která s klidem pronesla, že prostě brněnští fanoušci zapálili pár sedaček a za to schytali ironickou poznámku prezidenta klubu Ústí nad Labem Přemysla Kubáně: „Zapálit umělohmotnou sedačku je celkem jednoduché, to holt zvládne i průměrný Brňák“. A co jste čekali? Pochvalu?
Fanouškovská stránka potom reagovala i na to, že měl být záběr jednoho fanouška Brna vystřihnut a použit do zcela jiného záběru. Nevím, takže nebudu hodnotit. Ale video jsem viděl a neřekl bych, že bylo nějak extra proti Brnu útočné. Ano, na místě zřejmě byla cítit rivalita. Ale je nutno uznat, že podstatně hůře se chovali Zbrojováci. A za mě by se radši neměli moc ozývat, spíše poslat omluvu.
I takovéto věci se tedy dějí v tom našem českém fotbale. Určitě se najde většina slušných fanoušků. A to je dobře. Přesto se musíme snažit posunout zejména ty negativní stránky, protože ty jsou vždycky vidět nejvíce.