Začala nám nadstavba a Slovácko zažívá chvíle, které nezažilo několik sezón. Zatímco v posledních letech hrálo tradičně ve skupině o titul a fanoušci se mohli na závěr sezóny těšit opět na souboje s těmi nejlepšími, v letošním roce se nacházíme na opačném pólu tabulky – bojujeme o záchranu. Můžeme svalovat vinu na Westa, Smetanu nebo celý mančaft, jak kdo chce. Ale celé Slovácko, fanoušci i tým se konečně semkli a v krušných časech táhnou za jeden provaz. Výkon proti Pardubicím měl svá pro i proti, ale historie se neptá, odkud se body vzaly.
Do krásy chybělo hodně. Tři body jsou však se štěstím doma
Po sympatických výkonech proti Slavii i Olomouci jsem čekal, že Jihomoravané předvedou dominantní výkon. Proti komu jinému než proti předposlednímu týmu tabulky – po Budějovicích jinak největšímu adeptu na sestup. Ach jak jsem se mýlil. Celý první poločas byly Pardubice jednoznačně lepší. Faktem je, že jsem poprvé nestihl celý zápas přímo na stadionu, ale i těch prvních 30 minut, co jsem se díval na telefonu v autě, nestálo za nic.
Hosté byli jednoznačně lepší v soubojích, dokázali držet míč a vytvářet si velké šance. Zcela otevřeně – Pardubice klidně mohly vyhrát 4:1, kdyby jejich hra nebyla ódou na spálené šance. V hlavní roli Tanko, kterému se smůla nelepila jen na paty, ale snad i na čelo. Slovácko jen se štěstím drželo nerozhodný stav, byť do druhého dějství vstoupilo v daleko lepší formě a rozpoložení. A opět zde zavládlo moje oblíbené nedáš – dostaneš! Došlo na standardku, jak na míru dělanou pro Marka Havlíka. Ten nádhernou střelou vymetl pavouky a Slovácko šlo do vedení. Nejtěsnější výsledek 1:0 si pohlídalo až do konce zápasu a konečně doma zvítězilo a navýšilo svůj náskok na Duklu již na osm bodů. Ta totiž ztratila vedení v Teplicích v samotném závěru a brala „jen“ bod za remízu 2:2.
Vyhnutí se baráži je na dosah
Jak jsem říkal už na začátku, Slovácko se nutně potřebuje vyhnout bojům o záchranu v baráži. Sice se ještě nikdy nestalo, že by se přes baráž dostal druholigový tým, ale znáte to – když je štěstí unavené… Osm bodů náskoku je však komfortní porce a tu by si měli modrobílí už ohlídat. Do karet jim hraje také to, že v příštím zápase přivítají opět doma České Budějovice, které jsou již definitivně odsouzeny k sestupu. A tak naprosto jasně očekávám domácí výhru a nic jiného neberu.
Na druhou stranu je fakt, že v posledním zápase s Budějovicemi nám hodně pomohly chyby brankáře a neschopnost hráčů v zakončení. Klidně jsme ten zápas mohli i prohrát a asi by to nebylo jen o štěstí. Ale nechci být poslem špatných zpráv – výhra s Budějkama je povinnost a nad ničím jiným by mužstvo ani nemělo přemýšlet.
Na co se můžeme těšit v další sezóně?
Jo, kamarádi, to je velice dobrá otázka. Jisté je, že potřebuje posílit nejen mužstvo, ale i realizační tým. Samozřejmostí je příchod nového trenéra, tak jsem zvědavý, koho Slovácko osloví. Hlavně by to měl být někdo s charismatem větším než má zubní kartáček a někdo, kdo si dokáže postavit hráče do latě.
Důležitý také budou příchody a odchody některých hráčů. Upřímně, takový Miškovič nebo Kozák jsou v týmu navíc a nic moc nepředvedli. Na druhou stranu stále doufám, že se Slovácko domluví s Vlasem Siňavskim a nenechá ho odejít. Posílení určitě potřebují oba kraje obrany. Reinberk už má nejlepší za sebou a na Ndefem je chvilkama dost vidět, že je už unavený nebo prostě hrát nechce. Třeba v zápase s Pardubicemi byla pravá strana obrany nejhorší částí družstva.
Důležité je ale závěrem říct, že si opravdu nemyslím, že by Slovácku měl hrozit sestup nebo znovu boje o záchranu. Kádr má rozhodně kvalitnější, než spousta jiných týmů a doufám, že si smůlu posledních dvou sezón už vyžralo. Asi to nebude na TOP 6, to by se musel stát zázrak, ale poklidný střed tabulky je to, kam Slovácko nyní právoplatně patří.
