Zuřivý Sparťan: Pecky minulého týdne. Sparta opět vítězná, v hlavní roli Čvančara a „Matěji“, ty jsi Bůh!

Z přemíry dění v českém fotbale pro vás Zuřivec vybírá ty události, které jsou podle jeho mínění lehce zapamatovatelné a stály mu za námahu se jimi zabývat. A tady jsou ty z právě uplynulého týdne.

Sparta se konečně probrala z podzimního spánku a vrátila se (opravdu?) na vítěznou vlnu. Tak uvidíme, výkony jsou ještě na hony vzdálené tomu, co by chtěl fanoušek vidět. „Sundat“ Karvinou a Bohemians byla ještě nedávno skoro povinnost. Teď se to na Letné slaví jako body z LM.

Tomáš Čvančara ještě nedávno čutal v rudém dresu. Teď si však na fotbalový chlebík vydělává v renomovanější Bundeslize. Ale rudě vidí stále, o víkendu dostal „redku“ během pár minut pobytu na hřišti. Borec nakonec? Ne, mě napadá jiné slovo. A borec to není.

Krátce před Vánoci mu bude 43 let! Stále však hraje první ligu a nehraje v ní žádné druhé housle za odměnu. I v tomto věku je platný (a mnohdy platnější, než některé mladé „hvězdičky“). Možná není z nejrychlejších, ale fotbalovou krásu a chytrost by mohl vyučovat na vysoké škole. Kdo? No přece Marek Matějovský! O víkendu dal hattrick do sítě Budějovic. Klobouk dolů a šoupat nohama!

Pecka číslo jedna: Sparta (opět) vítězná. Krize za námi? Nemysleme si…

Konečně! Ta hromada kamení, která na Letné popadala ze srdcí všech zainteresovaných byla slyšet až k nám do Schwarzwaldu. A hned se začalo pleskat, jak toho bylo potřeba, jak je to fajn, hrát zase za tři body a tak všelijak. Bez debat je, že Sparta se potřebovala chytit výsledkově. To především (jak zdůrazňuje i Lars Friis). Ostatní věci dojdou (snad) až se párkrát zvítězí. Fajn, naděje umírá vždycky až poslední.

Tak ona Sparta opravdu potřebovala body jako sůl. Už teď hraje v lize jen o pohár „útěchy“ a přijít ještě o tuto naději? To by se na Letné opravdu už musely dít věci. A to nikdo z těch, kterých se to týká, opravdu nechce (museli by si hledat novou práci). Takže body jsou fajn, ale výkony? Ty jsou kilometry za očekáváním. A pokud se nevylepšily proti ligovým „prťavcům“ Karviné a Bohemians, vylepší se snad proti Feyenoordu? Interu Milán? Leverkusenu? Ale jo, naděje umírá poslední….

Pecka číslo dvě: Tohle byl Čvančarův víkend

Tomáš Čvančara (také bývalý Sparťan) v Mönchengladbachu fotbalově strádá. Přestupoval jako posila, v tamní Borussii se v něm viděli, měl mít místo v útoku pod penzí. Bohužel zatím naděje do něj vkládané nenaplnil a postupně se ze základní sestavy účastníka Bundesligy „uklidil“ na lavičku. Z té se zvedá stále častěji až v posledních minutách zápasů. Stejně jako v sobotu v utkání proti favorizované Borussii Dortmund, kdy naběhl na plac v 89. minutě.

Tentokrát se však stihl za pár minut zapsat do análů Bundesligy a do povědomí fanoušků. Bohužel ne však skvělým výkonem, okořeněným třeba gólem či asistencí. Ostatně, co chcete v pár minutách stihnout, že? To by musela být velká náhoda. Čvančarovo vystřídání mělo jen jeden účel: malinko natáhnout čas a zachovat celkem příznivý výsledek pro domácí. Už to samo musí být pro hráče frustrující. V pidičase musí přesvědčit o tom, že příště si zaslouží delší časový úsek. A Čvančara fakt „přesvědčil“.

Nejprve fauloval na žlutou (94. minuta) a poté fauloval znovu, sice běžně, ale rozhodnutí rozhodčího, bývalého reprezentanta, rozlítilo do takové míry, že neudržel nervy na uzdě: červená a odchod do sprch (95. minuta). Celkem tedy na place pobyl šest minut. Bravo!

Tomáše Čvančaru může alespoň „hřát“ odsouzení novináře Davida Beňa za lživý článek, v němž ho nařkl z konzumace a dealování kokainu. Prolhaný „žurnalista“ dostal tři měsíce s ročním odkladem. Sice se to poněkud táhlo, ale budiž. Alespoň nějaká útěcha pro Čvančaru.

Pecka číslo tři: Kdo umí, umí. Kdo neumí dohání to atletikou

Marek Matějovský je pan fotbalista. Tento měsíc mu bude 43 let a stále kope ligu. Pro někoho překvápko, jak se může hráč v tomto věku udržet na prvoligové úrovni, v čase atletického fotbalu (však víte, česká bojovná a soubojová liga – kondička, rychlost, síla a vytrvalost nutná). Inu, protože „Mára“ hraje fotbal, neprovozuje atletiku. Tu přenechá s klidem těm mladším, které sice míč neposlouchá tak jako jeho, ale zase mají v normě laktátové testy, stovku zaběhnou pod 10 sekund a tělo mají samý sval.

V neděli se o jeho umění přesvědčili mladíci z Budějovic. Za poločas jim veterán Matějovský vstřelil tři góly a jelo se zpátky do Boleslavi. Jak jednoduchý fotbal je, když se hraje fotbal. Marku, palec nahoru!

A takhle jsem to viděl já. Hezký týden!