Sešívaný Michal: Slavia se v neděli rozloučila s legendou

Dneska jsem napsal o věci, která mě dělá obrovsky smutným. Jen těžko se to vysvětluje fandům mimo fotbalovou Slavii, ale rozlučka se Stanislavem Teclem byla pro řadu příznivců sešívaných sportovní události víkendu číslo 1. Začátek zápasu s Mladou Boleslaví doprovázel déšť. To bylo zřejmě symbolem toho, že se i nebe z odchodu tohoto srdcaře do fotbalového důchodu rozplakalo.

Kde se vlastně bere Teclova obliba?

Nikdo z fanoušků si nemyslí, že by byl Stanislav Tecl nejlepším hráčem, který kdy v Edenu nastoupil. Mnohem důležitější jsou jeho povahové rysy. Jen těžko byste hledali spoluhráče, který by na tohoto sympaťáka řekl křivé slovo. Nikdy neměl problém s pozicí náhradníka a vždycky myslel primárně na tým. To je v dnešní době plné egoismu už velká vzácnost. Ostatně jak na pozápasové tiskové konferenci podotkl Jindřich Trpišovský: „Nevím, jak ho nahradíme, protože pomáhá všem hráčům, a to jsem u nikoho jiného nezažil.“

Podstatné je také to, že útočník s číslem jedenáct na zádech je odjakživa slávista, když jeho rodina se kamarádila s rodinou Davida Kalivody. Sám Tecl pak v jednom rozhovoru řekl: „Slavii bych nikdy nedokázal odmítnout.

Milovaný i nenáviděný

Ovšem našli se i takoví, kteří dnes již legendárním útočníkem s číslem jedenáct pohrdali. Vyčítali mu hlavně nízkou produktivitu a nutno podotknout, že v mnoha ohledech měli pravdu. Na druhou stranu, mnohdy také Tecl dokázat v důležitý moment skórovat. Stačí si vzpomenout na hlavičku v loňském derby, kterou vykřesal mistrovskou jiskřičku naděje, případně na trefy z finále poháru na jaře 2018.

Řečí čísel

Stanislav Tecl se ve své kariéře objevil ve Slavii hned několikrát. Poprvé si za Slavii zahrál jako devatenáctiletý mladíček na jaře roku 2010. Podruhé přestoupil do Edenu už jako zkušený ligový šutér v roce 2017 a kromě půlročního intermezza v Jablonci je ve Slavii dodnes. Celkem za ni odehrál 186 utkání, v nichž dokázal vstřelit 40 branek.

Zajímavé bylo také sledovat, jak se z rodáka z Vysočiny postupem času stával úplně jiný fotbalista. Po opakovaných zraněních kolena se z obávaného sprintera stal v soubojích nesmírně odolný borec, který neměl konkurenci ve hře zády k brance. Mnohem větší důležitost než na hřišti měl však Tecl v posledních letech v kabině.

Komu nestačilo Tecla vidět jen v závěrečných minutách utkání proti Mladé Boleslavi, ten si našel cestu na dopolední utkání „béčka“ proti Domažlicích, kde legendární útočník odehrál téměř celé utkání a bez jakékoliv nadsázky lze říct, že v této klíčové bitvě o postup byl právě on rozhodujícím mužem v červenobílém dresu. Kromě branky ještě dokázal třikrát přihrát spoluhráčům do nebezpečných šancí a jeho samostatný únik na branku zastavil obránce Domažlic jen za cenu červené karty.

Nyní už bude můj nejoblíbenější fotbalista pomáhat mladým talentům Slavie s přechodem do dospělého fotbalu. Osobně si myslím, že tohle je pozice přesně pro něj. I tak jsem ale při jeho dnešním odchodu ze hřiště rozplakal. Jsem strašně rád, že se s ním tribuny rozloučily dlouhým pokřikem „Standa Tecl kanonýr“. Jen málokdo si jej zasloužil tak jako on.

Stando, díky za vše.