Sparta Praha obhájila ligový titul. V Mladé Boleslavi nepřipustila žádné holywoodské drama, do pole vyslala nažhaveného Kuchtu a po zásluze slaví. Bez debat, borci z Letné byli ve skoro uplynulé sezóně nejlepší. A jak slavil Zuřivec?

Nadstavba proběhla (probíhá) podle očekávaného scénáře: Letná chtěla svůj náskok uhájit především v soubojích s týmy „do počtu“ ve skupině o titul. Při vší úctě, ani Slovácko, Mladá Boleslav či Baník nemohou silné trojce v současnosti (pražská „S“ a Plzeň) konkurovat. Mohou občas zazářit, ale dlouhodobě, a v době, kdy už opravdu jde do tuhého, si body dělí jen „tři králové“.

A tak to také dopadlo. Týmy „do počtu“ bodově v nadstavbě paběrkují a Sparta, vědoma si ošidnosti zápasů se Slávií i Plzní (nelze opomenout jejich sílu), chtěla rozhodnout už v Boleslavi. A to se jí povedlo, dokonce bez nějaké „mus křeče“. Suverénně a s elegancí. I proto je letos Sparta znovu nejlepší. Dokáže plnit své cíle.

V Mladé Boleslavi potřetí „Ligu mistrů“ nevyhráli

Mladá Boleslav v stále ještě probíhající sezóně ze všech týmů ligy sebrala letenským nejvíce bodů. Na podzim ji doma porazila a na Letné remizovala (a „vyřadila“ Preciada). Žiji představou, že pro celek, jako je tým z města automobilů, je každá „potupa“ Sparty pomalu jako vítězství v Champions League. Po podzimním vítězství Kuličovy party, skvělých výkonech Kušeje, Júsufa a jiných, se v Boleslavi zřejmě radovali až do rána. Kulič byl zmiňován v souvislostech skoro reprezentačních (reprezentace tápala ve tmě a nad Šilhavým se stahovaly mraky) a Kušejovi byla předpovídána zářná budoucnost, když ne v nějaké prestižní evropské lize, tak alespoň ve Slávii. Jenže tihle „vítězové“ Champions League už nedokázali takový výkon v dalším průběhu soutěže byť jen napodobit. Kulič se pakoval, Kušej zůstal v Bolce (sem tam na lávce) a ani trenér Holoubek si nemůže výskat, že by Spartu v remízovém zápase přehrál. Ale taktiku stanovil zřejmě dobrou, provokovat labily v rudém dresu (což se podařilo).

V sobotu v Mladé Boleslavi to už však byl zápas „ohne sranda“. Sparta potřebovala vyhrát a tak vyhrála. Borci ze Lokotrans arény prakticky jen přihlíželi. Ačkoliv prvních patnáct minut jsem měl pocit, že Sparta ještě titul nechce. Boleslavští byli všude první a nevadilo jim běhat. Malinko ve mně hrklo, rozhodovat o titulu doma s Plzní? Jo, to bych si dopředu zarezervoval místo na JIPce. Ovšem po pár minutách tápání se Sparta našla. A když Kuchta zjistil, že opět shledává svou někdejší střeleckou repre formu, rozjel se i on. Boleslavi mu ani trošku líto nebylo.

Kuchta v „Belmondo“ formě!

V sobotu neměla základní letenská jedenáctka úplně jednoduchý úkol (viz boleslavské nadšení pro zápasy se Spartou). Ale už jsem kdysi psal, že o titulu rozhodne letenský „útočný trojzubec“. Pokud Haraslín, Birmančevič, Kuchta mají svůj den (a jedno který z nich ten lepší), dokáží sámi „udělat“ zápas. Obecně, Sparta má výrazně ofenzívnější pojetí hry než ostatní týmy ligy. Napříč všemi řadami. I proto občas fanouškovi trne, když vidí rozehrávky sparťanských obránců. A ano, sparťanští obránci spíše než buldoci, atleti a hráči amerického fotbalu, jsou techničtí elegáni. Proto to občas nevypadá vzadu na nulu. Ale útočná fáze všechno přebíjí.

V sobotu vše přebil Jan Kuchta skoro sám. Po období „kralování“ Birmančeviče zvedl nabízenou rukavici a vrátil se do střelecké formy. I v zápasech bez gólu hrál Kuchta výborně, plnil si úkoly v mezihře, ale útočník, málo platno, je na place kvůli gólům. A sparťanský forward měl v průběhu jara potíže s proměňováním šancí. Ale v rozhodující části sezóny se opět našel. A jak! Boleslav od něj „schytala čtyřku“. Jsem hodně zvědavý, co to udělá s reprezentačním trenérem Haškem. Zda se odváží Kuchtu (ale i Brabce a Coufala) nepozvat na ME. Za mě, trestání všech třech za extempore v Belmondu je už veskrze trapné. Ti tři nemohli za to, že repre hrála tužku. Tuhle „zásluhu“ bych přenechal Šilhavému a jeho pomocnému ansámblu. Už někdo četl jeho analýzu kvalifikace?……

Buranská policie jako z časů bolševika. Styďte se! (ale vy nikdy)

Po závěrečném hvizdu v Boleslavi tedy mohly oslavy 38. letenského titulu propuknout naplno. Mohly, ale nepropukly. Určitě ne takové míře, jakou by si fanoušci zasloužili. Jaké třeba můžeme vídat v ligách za hranicemi fotbalové civilizace. Třeba zrovna o víkendu v Leverkusenu. U nás? Nemyslitelné! Zhrzené boleslavské vedení (viz „nevyhráli svou LM“) si na pomoc proti sparťanské radosti zavolalo policajty. Dost možná je i instruovalo: mažte je, bijte je, dejte jim co proto, haj*lům jedněm. A policajti? Ti vám sice málokdy najdou ukradené kolo, na Janouška, pandury, dozimetry jsou krátcí, ale když jde o to, pustit hrůzu na obyčejného občánka, buzerovat ho a nádavkem mu vypálit oči pepřákem, to jsou kadeti (vzpomeňme si na korona časy). Že jejich „pomáhat a chránit“ rauš odnesly zejména děti, je smutné. Že „zákrok“ proběhl podle „jejich policejních“ pravidel také (tedy, občan-fanoušek je potencionální nepřítel a proto musí dostat přes držku).

Ovšem média řeší spíše to, že se kapitán Krejčí podepsal někomu dres, na němž kromě zcela zcestného označení Slávie jako příslušníků těžce zkoušeného národa (trapné, stejně jako „smrt Spartě“), bylo i číslo 88. Že nechápete? Prý to odkazuje na nacistický pozdrav (HH). Aha, pak třeba v Hamburku mají hh všechna auta na registrační značce. Takže město nácků?

A takhle jsem to viděl, cítil a zažil já! S jídlem (se slavením) roste chuť, co třeba double? A raději bez policajtů, ti ať jdou místo toho cvičně hledat moje ukradené kolo…..