Sparta postupně pokračuje v odškrtávání protivníků, kteří se jí postaví do cesty. Po Galasataray to bylo Slovácko. V neděli si to rozdalo s letenskými na férovku a se zlou se potázalo. Kdeže loňské sněhy jsou, kdy nevyzrálá Sparta dostala v Uherském Hradišti čtyřku. Kdeže finále domácího poháru, kdy Svědíkovi svěřenci ztepali rudé za trojku? Pryč, navždy pryč?

Slovácko je nepříjemný soupeř pro každého. Trenér Svědík je jeden z těch nadprůměrnějších v naší lize. Jeho „oldboys team“ se již několik sezón drží v popředí ligové tabulky a světe div se, s veterány jako je Petržela či Kadlec (blahé paměti též sparťan) se zúčastnil i nějakého evropského poháru. Ovšem vrchol sezóny mají týmy jako je právě 1. FC Slovácko zřejmě jinde: porazit Spartu, Slávii, případně Plzeň, nebo je alespoň obrat o body. To se pak na Slovácku (míněn region) vyhlašuje státní svátek a celé mužstvo i s trenérem se hřeje na výsluní médií. Do dalšího ligového kola.

Slovácko nepřekvapilo. Ostatně to se přece čekalo.

Fotbal v podání Slovácka bolí, je fyzicky náročný, lítá se nahoru dolů. Žádný soupeř to s ním, zejména v Uherském Hradišti, nemá jednoduché. A hraje svou hru i proti týmům z vyšších příček tabulky. Svědík budiž veleben. Ale pozor, nejde pouze o fotbalovou holamajznu, která bolí. I technicky a takticky je tým na výši. Takže když v neděli na letenské opět vyrukovalo se svým fotbalem, lapali letenští chvilku po dechu. Bože, jak je to mohlo překvapit, že?

Opět změny. Nutné, ale v některých případech ošidné.

Trenér Priske opět poslal na plac oproti čtvrtku notně pozměněnou sestavu. Že tak učiní bylo nad slunce jasné. Stačí se podívat na jarní program Sparty a i zatvrzelý odpůrce změn vyměkne. Kdo viděl třeba Kuchtu po zápase s Galasataray, přinejmenším tušil, že tenhle borec si utkání na Slovácku kliďánko nechá ujít. Inu proč ne, Sparta se poučila, Sparta nakoupila a má tudíž o hodně kvalitnější lavičku než měla v minulosti. Ovšem třeba Patrik Vydra to v neděli nepotvrdil.

Obrana v prvním poločase často nachytaná na švestkách. Vydra v čele.

Chudák Vydra. Už několikrát ukázal, že do Sparty patří. Na obránce má vynikající techniku, průniková přihrávka a klička pro něj nejsou sprostá slova. Ovšem obrana, v neděli? Ho hó, zasmáli se zbrojnoši a odjeli na šicím stroji. Tam se v neděli talentovaný borec vůbec nechytal a Cicilia mu dělal nezkutečné problémy. Jejich zápasnický klinč v letenském malém vápně vypadal hrozivě a nějaký empatický rozhodčí by klidně mohl písknout i penaltu proti Spartě. Ale abych nenasazoval jen na Vydru, problémy měla celá obrana. Z Juroškovy rychlosti jí musela být zima.

Vindal. Vindal? Vindal!

Minule jsem tu trochu nasazoval na brankáře Petera Vindahla. Však jsem to také na sítích schytal (dokonce od krajana z Nymburka. Ten ze mě udělal alkoholika). Ale aby bylo jasno. Peter Vindahl je můj oblíbenec, má mé neskutečné sympatie za jeho hru nohama. Ovšem jeho výkon třeba proti Liberci se mi moc nelíbil. Že je však Vindahl v naší lize nadprůměrným brankářem, nemůže změnit jedno váhavé vyběhnutí proti libereckému útočníkovi. Notabene, když to vypadalo na postavení mimo hru. Zápasy proti Galasataray ve čtvrtek a zejména nedělní na Slovácku, kde v prvním poločase zachraňoval vynikajícími zákroky zadek svým spoluhráčům, mluví jasně. Ale i tak si myslím, že hostování na postu brankáře, byť s opcí, není úplně systémové řešení.

Druhý poločas na hony lepší prvního.

Ne úplně přesvědčivý výkon z prvního poločasu přinesl své „ovoce“. Sparta se dlouho z vedoucí branky neradovala a jen výkon Petera v brance zabránil slováckým borcům v otočení výsledku. Ale i vyrovnání domácích bylo učebnicovým příkladem „neseštelovanosti“ obrany. I proto přišla v půlce zásadní změna. Nas plac dorazil Filip Panák. A pak se děly věci.

Panákův příchod zklidnil střed obrany a hra dostala úplně jiný ráz. Slovácko pomalu přestávalo snít o výhře a v okamžiku, kdy na hřiště přišli další borci ze čtvrteční památeční sestavy proti Galasataray (Kairinen, Olatunji a zejména Haraslín), by mu možná stačila i remíza. Ovšem nutno podotknout, že domácí byli zdecimováni zraněními a třeba jejich obranné složení by zřejmě vypadalo jinak. Ale to nic nemění na tom, že je Sparta ve druhém poločase jasně přehrála.

Křídla roztáhla křídla. A bylo hotovo.

Haraslín? Birmančevič? Ano, na křídlech má Sparta přímo „božskou kvalitu“. Oba borci mají fotbalového kumštu na rozdávání a když mají den, není obránce ten, který by je zastavil. Blábolilům musí stačit, že oba jmenovaní jsou nejproduktivnějšími hráči ligy. A že se prosazují nejen proti Karviné (sorry jako), ale i na mezinárodní scéně, třeba jako proti Galasatarayi. A to z nich dělá nadprůměr, proti Horní Dolní se trefí každé byť jen trochu talentované kopýtko. I v neděli jejich branky rozhodly o dalším sparťanském vítěství.

Jde do tuhého. Dvojzápas proti Mordoru. Pardon, proti Slávii.

Tak a jdeme do finále. Jarní náročný los má také své vyvrcholení. Jistě, dvojzápas v EL proti Livepoolu, předtím proti Galasataray, to jsou jistě highlighty jako divoké čuně, ale Slávia? Jo, panečku to jiná káva. Několik sezón se letenským vysmívala, brala tituly, generál Tvrdík házel širokými úsměvy a s trenérem jakého svět neviděl (Trpišovský, kdyby někdo nevěděl), dělala (a stále dělá) skvělé výsledky v evropských pohárech. Sparťané skousávali nadvládu červenobílých opravdu těžce. Po letech poroby se však i v kuloárech a médiích začíná, zpočátku jen nesměle, mluvit o tom, že Sparta hraje lepší fotbal. A něco v tom smyslu vypustil z úst i bývalý slávista, pardon duklák, tchán Vízek!

Už to je samo o sobě uznání vynikající práce, kterou v letenských službách odvádí trenér Brian Priske. Samozřejmě spolu s celým týmem i svou ekipou pomocníků a asistentů. A také ocenění kumštu Tomáše Rosického (v zádech s Tomášem Sivokem), který se vyprofiloval v uznávaného sportovního ředitele. Ano, to všechno hřeje sparťanského fandu na duši. Nesmí však zapomínat, že Sparta dosáhla vyrcholu, ale zdaleka nevyhodila Slávii ze sedla. Ta možná teď cválá lehce v závěsu, ovšem zdaleka ne na míle vzadu. A vzájemný dvojzápas pražských „S“, který teď natěšené fanoušky čeká, může dostihy o titul lehce změnit.

Ovšem zajíci se počítají až po honu a Letná už disponuje nejen silným kádrem, ale také znovu získaným sparťanským sebevědomím. A má Priskeho. V Instanbulu už to vědí. Přesvědčí se o tom i Eden?

A takhle to vidím já, Zuřivec výrazná. Tak snad se nám kluci ve středu nepokopou, ať se v neděli nemusí měnit sestavy. Apropos, nevíte jestli pan Řehák dostal prášky na uklidnění? Sorry, musel jsem.