Zuřivý Sparťan: Matná Sparta. A měli bychom čekat více?

Ozval se startovní výstřel, liga se znovu rozeběhla a Sparta hned na začátku sípe, funí a rozpačitě se rozhlíží kolem sebe. První jarní zápas, první bod, vydřený bod, kterým možná letenští nastartují svého odvěkého rivala Slávii. Výkonem v Olomouci Sparta fanoušky rozhodně nepotěšila a zdá se, že přípravu ve slunečné Marbelle absolvovali úplně jiní hráči, než se předvedli na Andrově stadionu. Nepředvedli skoro, vlastně vůbec nic, co by je mělo pasovat na kandidáty na titul.

Je s podivem s jakou pravidelností Sparta dokáže hned v prvních zápasech sezóny značně hatit své naděje na zisk čehokoliv, neřku-li titulu. Podzim: výbuch s podprůměrnými Nory v předkole jakési KL, hned poté domácí prohra s Libercem v prvním kole ligy. Předtím třeba jarní nevonící plichta z Budějovic. Ačkoliv se najdou i zvládnuté úvodní zápasy, ty o kterých se říká, že jsou klíčové, letenští nezvládají. Tentokrát jim výhodně připravila smeč Plzeň, která nečekaně doma padla s Hradcem, ale Sparta výhodu nedovedla do vítězného konce.

Pokaždé má takové úvodní selhání podobný průvodní znak. Přípava byla super a vydařila se. Na Letné pokaždé vyhlašují, že se vše dařilo podle jejich plánů, potrénovalo se, posily zesílily a přinesly přínos, hráči se uzdravili a zvýšili konkurenci. Realita je však poněkud jiná. Stejně jako v Olomouci. Sigma po krátkém zaváhání v úvodu zápasu, kdy i inkasovala gól z kopačky Čvančary, borce v rudém přehrávala. Ano, čtete dobře! Přehrávala. Až na konci utkání se projevila silnější sparťanská lavička a letenští měli mírně navrch. A kdyby Panák v samém závěru nastavení trefil do sítě a ne do tyče, křepčilo by se na Letné měrou vrchovatou.

Stejně jako se plácalo po zádech po generálce s Norimberkem. Výhra nad druholigovým německým týmem dala zapomenout na některé nedobré aspekty letenské hry – pomalá hra, nepřesnosti i žalostné výkony některých aktérů zápasu. Vše zastínily tři branky v síti hostů z Německa. Záloha sice zoufale hledala kreativitu a moment překvapení, hvězdný útočník Kuchta nedostal pomalu žádnou kloudnou nahrávku a hra byla více či méně nepříliš koukatelná. I někteří novináři upozorňovali na to, že v ostrém zápase bude muset Sparta sakra přidat na rychlosti, chce-li uspět. A Olomouc sparťany opět odhalila. Tedy, že nic není tak růžovoučké, jak se může jevit.

Ano, Olomouc i bez hvězdných posil, přehrávala letenské kvalitou, ale i nasazením. Což je stará známá „vesta“, že na sparťanské „hračičky“ stačí nadupaný, fyzicky náročný, běhavý a bojovný výkon a půl výhry je většinou v kapse. O tomto jsme si mysleli, že už to neplatí (viz povedené zápasy z konce podzimu). Chyba lávky! Vůle po vítězství a fyzicky náročná bojovnost slavila opět úspěch. Minimálně jednobodový a pro Spartu, při předpokládané nedělní tříbodové výhře Slávie nad Jabloncem, nicotný. Tedy neúspěšný.

Trenér Priske musel dobře vědět, co jeho tým na Hané čeká. Na Spartu se každý ze soupeřů vydá nad sto procent svých možností. Musel vědět i to, že generálka z minulého týdne neukázala nějaký přehnaně slibný výkon, jenž by Spartu opravňoval k myšlenkám na tři body z Olomouce. A k tomu musíme připočíst i zranění. Tradiční a zřejmě pro Spartu osudová. Přesto se neodhodlal nasadit do základní sestavy byť jedinou z nových posil, které si sám vybral (alespoň tedy doufáme, když většinu z nich i kdysi trénoval). Dvě z nich šly na plac později a zejména Mabil dokázal svým pohybem a aktivitou „rozbít“ neustálý tlak Sigmy. Mimo to zásoboval své spoluhráče nadějnými centry i dobře zahrávanými standardkami. I s ním v sestavě se Sparta nadechla k závěrečnému tlaku, který však vítězné body (holt, bod je málo!) nepřinesl.

Dánský kouč výkon v generálce proti Norimberku částečně omlouval i rozestavením, na které ještě nejsou hráči tolik zvyklí. Ale právě proti německému týmu se ve druhém poločase ukázalo, že technická šikovnost, fotbalové myšlení a pohyb nových letenských posil, přinesl do hry větší variabilitu. Přesto na to v Olomouci rezignoval. Střed zálohy (mozek týmu), výstavbu hry, chcete-li její kreativní část, obstarávali Krejčí ml. se Sadílkem. Prvně jmenovaný podal už tragický výkon v generálce, druhý byl zase ještě minulý týden zraněný. A přestože ani jeden z nich není zrovna borec oplývající citem pro tvoření hry, a k tomu jeden bez formy, druhý po zranění, zůstali oba na hřišti až do závěrečného hvizdu.

Ale ani ostatní se zrovna neblýsli nějakým výrazným výkonem. Občas zlobil Haraslín (ale do výkonů z přípravy to mělo daleko), snažil se Čvančara (ale byl důsledně střežen) a obrana předvedla i bez své „hvězdy“ Sörensena (zraněn, jak jinak!) vcelku obstojný výkon, když potěšili zejména Vitík a Panák, ačkoliv spíše svými ofenzívními výpady. Náhradníkovi za Sörensena Vydrovi také nelze nic vyčíst. Proto asi překvapilo jeho stažení ještě v průběhu hry a nahrazení novicem Kamenovičem. Ten ze začátku vůbec nestíhal tempo zápasu, ale později se do něj dostal tak, aby se o něm dalo vůbec něco napsat. Ovšem Růsek s Chytilem ho pěkně větrali.

Smutným pecháčkem je ve Spartě Kuchta. Asi si hodně od angažmá na Letné sliboval, ale ukazuje se, že ta ho zřejmě není hodna. Frustrace z něj v Olomouci čišela na každý pohled. Nedostává potřebné nahrávky, při přechodu do rychlého protiútoku je buď opomíjen a nebo nějaký rychlý přechod do ofenzivy letenská záloha neumí. Balóny do „plné“ obrany, kterými ho spoluhráči „zásobují“ mu nesvědčí. Nikdo se nebude divit, když se po konci sezóny v tichosti odebere někam jinam. A bude to pro něj zřejmě vysvobození. Protože, aby se dočkal toho, že ho bude střídat nejzbytečnější letenský hráč Minčev (ovšem tutový oblíbenec trenéra Priskeho), to jednomu na duševním zdraví nepřidá.

Brian Priske jistě v médiích vysvětlí všetečným novinářům své tahy se sestavou a výkonem v Olomouci. A bude to mít jistě dobře zdůvodněné. Podložené analýzami a čím vším ještě. Jistě se ohledně případného střídání projevila i zranění (Sörensen, Čvančara), ale obecně řečeno, pořídit si před sezónou čtyři hotové hráče z daleko věhlasnějších lig než je ta česká soubojová a pak je nechat sedět na lavici o něčem svědčí. Minimálně o něčem ne úplně zvládnutém. Třeba a třeba taky ne. Možná byla jen velká zima a Krejčí ml. má famózní formu.

I s bodíkem z Olomouce se dá žít. Stáhnul se minimálně náskok Plzně (ačkoli nepatrně) a neprohrálo se, ačkoliv k tomu bylo v jednu chvíli slušně nakročeno. S bodem tedy ano, ale s výkonem by se na Letné neměli kolébat. Byl všechno, jen ne optimistický. Až se jeden musí ptát, k čemu vlastně byla ta příprava, Marbelle, s posilami? Když se potom hraje v mrazu a s posilami na lavičce? Ale raději se neptat.

A takhle to vidím já!