Kolář bavil zákroky jako za starých časů. Slavia vydřenou výhru potřebovala

Fotbalisté Slavie prolomili třízápasové období bez výhry a vstřeleného gólu, na domácí půdě porazili Mladou Boleslav 2:1. Červenobílí hráli od sedmé minuty v desíti, tudíž to žádná extra podívaná pro jejich fanoušky nebyla. Přesto jsou tyto tři body mnohem důležitější, než se dalo před víkendem čekat. Slavia po dlouhé době ukázala týmovou sílu a odolnost, zároveň sama sobě dokázala, že stále má na to, vyrovnat se soupeři v přesile.

V KRIZI TO NA SEBE VZALI NEJZKUŠENĚJŠÍ

Když už to po rychlém gólu Václava Jurečky vypadalo, že Slavii po třech zápasech hrůzy čeká klidných devadesát minut, v sedmé minutě ve vápně Jiřího Skaláka stáhl Oscar Dorley a viděl červenou kartu. Nechci teď soudit, jestli sudí volil dvojí trest správně nebo ne, Oscar každopádně Boleslavi bez opor Milana Škody a Marka Matějovského daroval gól a možnost hrát v přesilovce.

První minuty v desíti byli sešívaní jako opaření. Nestíhali, nerozhodný stav držel fantastický Ondřej Kolář, postupem času se ale začala ukazovat týmová snaha slávistů zápas zlomit. Velel tomu kapitán Peter Olayinka, jemuž běžecky náročné zápasy vyhovují. Jako kapitán šel příkladem, neustále bojoval, zmařil spoustu rodících se šancí Středočechů. Ve 44. minutě navíc asistoval na branku Ondřeje Lingra na 2:1.

Druhou půli rozseklo povedené taktické střídání Jindřicha Trpišovského. Takto slávistického lodivoda známe. Dokáže identifikovat problém v průběhu zápasu a rychle ho vyřešit. Nutno podotknout, že mu v poslední době riskantní a šokující tahy nevycházely. (Viz nová stoperská dvojice v nadstavbě s Hradcem Králové, bez formy hrající Eduardo Santos v Plzni atd.)

Tentokrát si za přechod na systém se třemi stopery zaslouží poklonu. Taras Kačaraba, Aiham Ousou a David Jurásek obstáli a ve druhém dějství soupeře pustili do jediné větší šance. Po závěrečném hvizdu byla znát obrovská úleva a radost. Pro tým v aktuálním stavu je možná lepší nakopávač vydřených 2:1, než klasických domácích 3:0 po první půli.

KOLÁŘ JAKO VE SVÉM PRIMU

Když jsem přišel ze stadionu, dostalo se ke mně, že komentátoři O2 TV mluvili o Kolářovi jako za jeho nejlepší formy. Abych pravdu řekl, na tribuně jsme si to říkali taky. Letělo na něj pět střel. Všechny těžké, pustil pouze tu penaltovou. I na něm byla znát obří motivace pomoct svému milovanému klubu, hecoval fanoušky, každý zákrok slavil.

Zraněného Aleše Mandouse Kolář skvěle zastupuje a je otázkou, zda ho vůbec ještě do brány pustí. Vršovice díky němu zažily překvapivě magickou noc. S výhrou Slavie se počítalo, s takto vydřenou už nikoli. A už vůbec ne s tím, že Kolář svými zákroky nechá fanoušky vzpomínat na jeho gólmanskou show proti Barceloně na Camp Nou. Chybělo jen jedno, vyvolání od tribuny Sever. Ta místo Koláře skandovala v tragické formě hrajícího Stanislava Tecla a po utkání jméno legendy Slavie Marka Suchého, jenž dohrává kariéru za Boleslav.