Kde by naše liga byla nebýt Sparty

ZUŘIVÝ SPARŤAN | Letenské snění o titulu může zatím nadále pokračovat. Ve víkendu „šlágrů“ jako jediní ze „svaté trojice“ bodovali za plný počet a příblížili se duu Slávky a Plzně takříkajíc na pověstný Vrbův „dostřel“. Zápas s Ostravou přinesl nečekaně příjemný zážitek v jinak dost fotbalově ubohém víkendu.

A hle, jde to! Sparta poprvé na jaře (míněno v lize) řachla někoho ze „silné“ šestky a poprvé i slušně rozdílovým výkonem, kterému bylo potřeba zatleskat. Nutno ovšem říci, že k tomu měrou poměrnou přispěl i Baník. Suma sumárum, v sobotu (konečně v sobotu!) se na Letné servírovala zábava pro fanouška, s třemi body pro Spartu.

V koutku své temné, nekorektní a neobjektivní sparťanské duše jsem si vroucně přál Baník porazit. Jakkoliv, ale nejlépe buď suverénním výkonem bez pochyb o vítězi, nebo (a to možná ještě raději) nějakou nespravedlností v 93. minutě. Jedno jakou: neopískaným faulem, hraním rukou, otočenou standardkou. Prostě něčím, po čemž by baníkovcům naběhla žíla na krku a řvali by jak krávy. Ano, tak moc jsem si přál Baník ponížit za jejich vyčůranou trapárnu při jednáních o přestupu Sora. A doufám, že si to pamatuje i sparťanské vedení a neprodá už Baníku ani hajzlbábu, i kdyby za ní nabízel milión.

Rudí borci zvolili spíše první možnost, ačkoliv se baníkovská lavička lecčemus podivovala. Přitom však byly karty rozdány pro ostraváky poměrně příznivě. Vedli po tradičním letenském (ne)bránění standardtní situace a mohli se tak cítit na koni. Ovšem chyba lávky! Dost možná se Vrba před zápasem klukům v kabině vyléval, jak moc důležité je porazit Baník, páč tam kdysi působil a Slávka s Plzní si to spolu rozdají o prvního fleka. Což skýtalo (při Bílkově náklonosti k bezbřehé defenzívě) možnost ztráty bodů pro oba a letenský „dostřel“ by tak dostal viditelnějších kontur.

Buď jak buď, fotbal v sobotu na Letné neplakal, na rozdíl od nedělního duelu v Plzni. Fanoušci se bavili a zejména ti sparťanští museli být navýsost spokojení. Sparta se prezentovala sebevědomým výkonem, bagrovala obranu Baníku a nenechala nikoho ani minutu na pochybách, že body zůstanou na Letné. Možná jen vzpomenu pár ztrát květinek, bez kterých by se dalo hovořit o bezbřehém nadšení z plnohodnotného výkonu.

Božínku, to naše bránění standardek. Jak jsem byl nadšen z ofenzívního šturmu, při každém ostravském centru do vápna jsem nebyl dalek infarktu. Však taky jediný baníkovský zářez do našeho štrikovaného byl po něm. Skoro to vypadá, že rudí obránci mají vážné nedostatky v odhadu dopadu balónu, protože jsou většinou tam, kde není. Sparťanské (ne)bránění je už dlouhodobější záležitostí, které dělá vrásky nejednomu fanouškovi a je vážně asi jedno, kdo momentálně v obraně hraje. Je fajn, že máme na stoperu borce s fajnovou nožkou, ale bránění by mělo být na prvním místě.

Nějak se mi nechce do této lehké kritiky zahrnovat Vitíka. Ten borec si s Vrbou užil svoje a momentálně hraje jen díky absencím ostatních, zejména „oblíbence“ Čelůstky. Ale jak hraje! Vitík za mě udělal největší „jarní“ progres a do základu po právu patří. Kdybych chtěl být staromilsky patetický, napíši že chytil šanci za pačesy. Musí to však potvrzovat dál, protože Čelda se nám pomalinku (ale fakt pomalinku) uzdravuje a trenér Vrba je spíše na starší. Tak bacha. Příklad Karabce varuje. Za mě udělal blonďatý šikula největší „jarní“ ne-progres a po právu patří momentálně na lavici. Ačkoliv tomu, dle mého mínění, hodně přispělo i trenérstvo. Bořek je zpátky a Karabec míří na lávku. Z pohledu mezinárodních ambicí Sparty asi bohužel.

Jelikož Sparta konečně hrála i v jiném než nedělním termínu (asi úlitba předpokládané jarní jízdě evropskými poháry), měl jsem možnost vidět i jiné duely sobotního kola. Nevím co mě to napadlo, snad nuda či pomatení smyslů, zapnul jsem si jako „předkrm“ k večernímu mači zápas Olomouce a Slovácka. Oba týmy patří mezi mediální oblíbence, oba trenéři (Jílek a Švejdík) se zase těší přízni novinářů pro jejich údajně „progresívní modernost“. Pan Procházka z efotbalu.cz by Švejdíka dokonce rád viděl na reprezentační lavičce(!!). Takže předkrm mohl (a měl) chutnat.

Nebudu nikoho napínat, nechutnal. Vydržel jsem poločas, dál to už hraničilo se sebetýráním. Nepřesnosti kam se podíváš, urputná obrana, nakopávání do autu, poléhávaní a souboj na souboj. Nic moderního jsem v tom neviděl, klidně jsem si mohl zápas splést s utkáním v krajském přeboru. A to bylo v akci Slovácko, letenský kat z listopadového vzájemného mače, kdy po skvělém výkonu nasypalo Nitovi čtyři fíky. Jenže pohříchu, takový výkon už borci z Uherského Hradišťa nezopakovali.

Úplně stejně jako ostatní mančafty, které proti Spartě nastoupily. Nebavme se teď o Slávii, tu rozhodně touto úvahou nemyslím. Pro ty další je mač proti letenským (ale i proti Slávce i Plzni) událostí roku, ze které žijí do konce sezóny. Většinou jezdí po zadku, podají výkon, kterého by snad normálně nebyly ani schopny (případně překvapí sami sebe) a pokud to dotáhnou do konce, překvapivě i bodují. Ovšem hned v dalším kole se vrátí ke své bezduché, upracované „kopané“ v rámci české ligy. A to platí vážně pro všechny, s vyjímkou „svaté trojice“ v čele (no, Plzeň…nevím, viz nedělní utkání se Slávkou). Důkaz? Třeba křepčení slováckých fotbalistů do výhře nad Spartou. Člověk měl pocit, že vyhráli mistrovství světa klubů. Nebo Ligu mistrů. A od té doby ticho po pěšině. Tím chci říci, že žádný takový výkon už nepodali. A další důkazy následují: jakou roli hrají novinářští oblíbenci (což jsou vlastně všichni, kteří proti Spartě hrají, světe div se, fotbal) v evropských soutěžích? Maximálně předkolovou.

Bez Sparty (a Slávie, momentálně i Plzně) by ti ostatní neměli holt asi motivaci jít si zahrát „fotbal“. A podat výkon na hranici možností. Vymáčknout ze sebe to nejlepší. A novináři by neměli o čem psát. Leda by psali o nudném výkonu plném nepřesností na obou stranách. Viz první poločas (na víc jsme vážně neměl) Olomouce se Slováckem. A nedělám si iluzi, že to na jiných stadiónech bylo jiné. Sparta zkrátka motivuje. Jenže dělat z přemotivování moderní fotbalovou vizi asi nelze. Pokud tedy Slovácko díky neuvěřitelně nepochopitelné výhodě domácího prostředí (!!!!!!) ve finále českého poháru uspěje (a je to reálné, mají motivaci – viz Sparta), pak budou hrát Evropu. A čeká snad někdo, že důstojně? Já ne. Spíše podle hesla, není důležité něco vyhrát, ale zúčastnit se.

A takhle to vidím já. Mějte se fajnově a fanděte. Za předpokladu, že zůstanete člověkové.