Legia Varšava zažila v uplynulém roce pád z vrcholu až na chvost tabulky. Zatímco na konci minulé sezony se v hlavním městě Polska slavil titul, nyní je situace zcela opačná. Podzimní část aktuální sezony se „vojákům“ absolutně nepovedla. V lize jsou předposlední, jejich účast v evropských pohárech vzala za své a tým překonává pouze nelichotivé rekordy staré i několik desítek let. Co zapříčinilo propad polského velkoklubu?
FAKTORY NEÚSPĚCHU
Špatná příprava
Po zisku titulu a bujarých oslavách usnuli legionáři na vítězných vavřínech. Trenér Czesław Michniewicz nedokázal mužstvo dobře připravit na novou sezonu, posléze se také ukázalo, že tým začal herně stagnovat.
Spekulovalo se i o tom, jestli úvod nepodcenili i samotní hráči. Žádné razantní kroky však nepřišly a Legia za to draze zaplatila.
Problémy s kádrem
Postup do základní skupiny Evropské ligy sice přinesl peníze do klubové kasy, ovšem pro mužstvo to v konečném účtování znamenalo spíše problém. Tým nebyl připraven na účast ve třech soutěžích najednou. Nebyl v něm dostatek kvalitních hráčů pro tak náročný program. Postupem času evidentně docházeli mužstvu fyzické a psychické síly.
Nepovedla se ani většina přestupů. Z letních posil můžeme kladně hodnotit pouze příchod Emreliho, týmu naopak neprospěly odchody Wszoleka a Juranoviće. Někteří polští experti se divili také odchodu Vešoviče, kterému nebyla po dlouhodobém zranění prodloužena smlouva.
Celou situaci ještě zhoršila zranění. Již od léta chybí loňská opora Kapustka, zdravotní problémy měli také brankářská jednička Boruc, talentovaný Abu Hanna a český sniper Pekhart.
Pekhartův útlum
U českého útočníka ještě zůstaneme. V minulé sezoně svými góly táhl Varšavu za titulem. Často to byl právě on, kdo svým výkonem zvrátil zápas ve prospěch svého týmu.
Nyní je smutným symbolem úpadku Legie. Po loňském podzimu měl na kontě již 15 ligových gólů, nyní zaznamenal pouze čtyři trefy. Jeho brankostroj v podzimní části citelně chyběl.
Od začátku sezony hledá formu. Za jeho útlum může také přechod na defenzivnější styl hry a evidentní psychická nepohoda. Důkazem budiž poslední zápas ve skupině Evropské ligy proti Spartaku Moskva, v němž český útočník v nastavení trestuhodně zahodil penaltu.
Jeho budoucnost v polském velkoklubu je vzhledem ke končící smlouvě nejistá, adresu může koneckonců změnit již v tomto přestupovém období.
Nepovedená výměna trenéra
Největší výsledková krize probíhala v říjnu a listopadu. Legia šla skoro na všech frontách od porážky k porážce. Dařilo se jí jen v domácím poháru.
Po zápase v Gliwicích, který domácí Piast jasně ovládl výsledkem 4:1, byl odvolán trenér Michniewicz. Štafetu převzal nezkušený Marek Golebiewski, do té doby kouč rezervního týmu.
Očekávaný impuls však nepřišel, ba naopak. Tým pokračoval ve špatných výsledcích, „vojáci“ navíc definitivně ztratili slibnou pozici v základní skupině Evropské ligy, kterou získali hned v úvodu výhrami nad Spartakem Moskva a Leicestrem. Ostudně skončil dvojzápas s Neapolí, varšavští prohráli oba zápasy s nelichotivým skóre 1:7. Nakonec se s pohárovou Evropou úplně rozloučili.
První ligové body po více než dvouměsíčním půstu zvládli její hráči vybojovat až na konci listopadu, když porazili Jagiellonii Białystok .
Golebiewski vydržel u týmu do poloviny prosince, kdy po prohře s Wislou Płock rezignoval na svou funkci. Na obranu trenéra je vhodné zmínit, že poslat v takové situaci nezkušeného trenéra přímo do rozbouřené řeky nebylo od vedení Legie moudré. Jejich rozhodnutí se brzy setkalo s kritikou od fanoušků a médií.
Mužstvo převzal starý známý Aleksandar Vuković, který v předminulé sezoně dovedl Legii k mistrovskému titulu.
Reakce fanoušků
Místo soubojů o nejvyšší příčky musí nyní fanoušci Legie sledovat boj o záchranu, tudíž věc, na kterou nebyli vůbec připraveni. Svému klubu však zůstávají věrní. Průměrná návštěvnost se pohybuje nad hodnotou 15 000 diváků na zápas a v tabulce návštěvnosti patří Legii třetí příčka.
Ovšem ani tento fakt nemůže upozadit jejich nespokojenost. Po letních zaváháních přišla náplast v podobě postupu do Evropské ligy, poté už přišlo jen trápení a atmosféra houstla.
Fanoušci z nastalé krize viní hlavně majitele Mioduskiho, ostré kritice čelil svého času také trenér Golebiewski. Na paškál se dostal i bývalý sportovní ředitel Kucharski, jehož na konci roku nahradil bývalý hráč Legie Jacek Marek Zieliński. Tento krok má být pro fanoušky důkazem začínajících změn.
Radikálnější část z nich o sobě často dávala vědět. Několikrát zastavili klubový autobus, nebo si nastalou situaci přišli s hráči i trenéry vyříkat přímo do tréninkového centra.
Vše vyvrcholilo po zmíněném zápase proti Wisle Płock, po němž došlo k nepochopitelnému útoku na autobus s hráči. Několik z nich bylo útočníky napadeno, patřili mezi ně i Luquinhas a Emreli, kteří v reakci na tento incident oznámili přání odejít z klubu pryč. Více si o Emreliho sporu s Legií můžete přečíst v našem předchozím článku.
Smutné statistiky
V úvodu článku padla zmínka o nelichotivých rekordech, pojďme se na ně společně podívat.
Legia zažila nejhorší vstup do sezony za posledních 86 let, zároveň se jednalo o nejhorší vstup a podzim v tomto století. Klub je blízko k nejhoršímu umístění od sezony 1991/92, kdy obsadil konečné desáté místo.
Nepovedené období po zářijové reprezentační přestávce mělo za následek šňůru sedmi ligových porážek za sebou, čímž došlo k překonání rekordu z let před druhou světovou válkou.
Ptáte se, jestli Legia vůbec někdy sestoupila z nejvyšší soutěže? Ano, stalo se tak rovněž ještě před vypuknutím druhé světové války v roce 1936.
Po poválečném obnovení všech soutěží hraje polský velkoklub stabilně nejvyšší soutěž již od roku 1948. Fanoušci věří v pokračování této statistiky, přeci jen ztráta na nesestupové příčky činí pouhé tři body, bude to však nejtěžší jarní část za poslední roky.
Případ Legie Varšava ukazuje, že i tradiční, úspěšný a finančně silný klub může potkat strmý pád. Tento případ budiž varováním i poučením pro ostatní. Hranice mezi úspěchem a neúspěchem bývá často velmi tenká a i ten nejmenší detail může nakonec rozhodnout.
