5 nezapomenutelných zápasů české ligy po roce 2000
Úvod
Od začátku třetího tisíciletí se v české nejvyšší fotbalové soutěži odehrálo přes pět tisíc zápasů a ty přinášely různá rozuzlení. Najdeme však mezi těmito utkáními několik se zcela unikátních a jejich výjimečnost vzniká díky různým okolnostem. Vybral jsem nyní pět zápasů, o nichž budou fanoušci patrně vykládat svým synům a vnukům, aby věděli, jak výjimečné představení jim nebylo dopřáno shlédnout a budou muset čekat na jiné s podobným děním.
Sparta Praha 4:4 Slavia Praha (16. března 2001)
Výjimečnost derby pražských “S” asi není třeba dlouze připomínat. Tato bitva o krále Prahy představovala vždy velmi prestižní záležitost, ale kvůli tomu byla zároveň často svázána taktikou a nejednalo se o přehlídku fotbalové krásy či utkání s mnoha góly. Všichni však známe pořekadlo o výjimce z pravidla.
Ta se odehrála na jaře 2001, kdy se oba odvěcí rivalové střetli na Letné. Sparta tehdy Slavii ve většině ohledů převyšovala a do utkání šla v pozici favorita. Její roli potvrdil už v 8. minutě Jiří Jarošík a na jeho branku navázal ve pět minut před koncem poločasu Marek Kincl. Zápas se tedy ubíral očekávaným směrem. Až po přestávce však vstoupil na hlediště hlavní hrdina zápasu.
V 52. minutě snížil na rozdíl jediné branky Pavel Kuka a vrátil “sešívané” zpátky do hry. O šest minut později svou hlavní roli v zápase umocnil a na světelné tabuli najednou svítily dvě dvojky.
Po hodině hry se zase zdálo, že zápas se ubírá předzápasovými prognózami. Josef Obajdin po úniku s Martinem Haškem překonal brankáře Černého a v rudém táboře opět zavládla radost. Pak ovšem vstoupila na scénu znovu největší hvězda utkání Pavel Kuka.
Po přihrávce Luďka Zelenky v 75. minutě dokončil svůj hattrick a zařídil tak pokračování krásné letenské přestřelky. Dalším jejím aktérem se stal sparťanský útočník Radim Holub. Povedenou hlavičkou strhl opět vedení na stranu Sparty a zdálo se, že ta si už dojde pro předpokládanou výhru.
Poslední slovo však řekla Slavia. V poslední minutě krásně vystřelil Tomáš Kuchař a stanovil konečný výsledek. Ránou z 25 metrů vyrovnal na 4:4 a uzavřel tak gólově nejbohatší derby v historii samostatné české ligy. Jeho hlavním hrdinou však navždy zůstane Pavel Kuka. Hattrickem obral Spartu o body a vnesl do slávistického tábora možná trochu nečekanou radost.
Bohemians 1:2 Sparta Praha (17. května 2003)
Malé pražské derby se odehrálo na sklonku sezony ve vršovickém Ďolíčku a jeho aktéři do něj šli ve zcela rozdílných pozicích. Sparta směřovala za mistrovským titulem, který jí v předešlé sezoně nečekaně sebral Liberec pod vedením Ladislava Škorpila. “Klokani” naopak bojovali o ligové přežití a bodový zisk nepředstavoval příjemné zlepšení průběhu ligového ročníku, ale jednalo se naprostou nutnost a nebylo kam uhnout. Její úspěch v tomto utkání se jevil jako chabá iluze, ale soubor trenéra Uhrina se těžké zkoušky nezalekl.
Ve 24. minutě potvrdil svou formu Libor Baláž, poslal Bohemians do vedení a způsobil ve svém celku patřičnou euforii. “Zelenobílý” tým hrál s největším kandidátem na mistrovský titul vyrovnanou partii a dostavilo se i několik dalších hrozeb. Ty však nedokázali domácí přetavit v gól a těsně před koncem prvního poločasu přišel trest. Karel Poborský přehodil střídajícího brankáře Holce a oba týmy šly do kabin za stavu 1:1.
Po přestávce měl již převahu letenský favorit a klokani doslova mizeli před očima. Razítko na letenskou převahu dal v 72. minutě Libor Sionko po přihrávce Lukáše Zelenky a sparťané začínali chladit mistrovské šampaňské.
Až poté se však ocitl na scéně hlavní a nečekaný aktér celého zápasu. Podle fanouška “klokanů” Ritchieho padl druhý gól Sparty z ofsajdu a jeho pocity nejvýrazněji pocítil pomezní rozhodčí Ladislav Talpa. Fanoušek vršovického týmu, jenž dorazil na zápas z vlastní svatby, přeskočil plot oddělující hřiště od prostoru pro fanoušky a zezadu napadl tohoto muže s praporkem.
Důsledkem této scény byl předčasný konec zápasu a Sparta v něm nakonec vyhrála kontumačně 3:0. Tento výsledek dal razítko na její titul a Bohemians naopak museli nuceně o patro níž. Tam někde začal jejich příběh lemovaný faktickým zánikem tradičního klubu i jeho vzkříšením. Tento zápas však zůstane navždy nedohraný.
Sparta Praha 1:1 Baník Ostrava (16. března 2001)
Jeden ze stěžejních zápasů podzimu 2003 se odehrál na jeho sklonku a důležitou roli v něm opět hrála Sparta. Jednalo se o nezapomenutelný ročník, v němž se v Ostravě zastavil život a o možnosti čtvrtého titulu v klubové historii se tam mluvilo vlastně všude. Každý víkendový zápas byl nejpozději v úterý vyprodán a na pomezí Moravy a Slezska neexistovalo vlastně nic jiného. Chlapců s vizáží Marka Heinze či Miroslava Matušoviče najednou chodily po Ostravě desítky a stovky.
Pak přišel pověstný vrchol podzimní euforie. Ve 14. kole hrál totiž Baník na hřišti nenáviděného sparťanského rivala a měl za úkol ho dostat pod skutečně velký tlak.
Nároční fanoušci Sparty najednou stáli fronty u pokladen na sparťanském stadionu a tento zápas patrně mnozí řadili nad tradiční derby.
V případě domácí bodové ztráty Letenských by Baník poslal velmi důrazný vzkaz, že to s tím titulem myslí opravdu vážně. Důsledkem všech těchto okolností byl největší fanouškovský výjezd v historii. Pověstných “chacharů” se do Prahy vydalo zhruba pět tisíc a ze sparťanského stadionu se staly pražské Bazaly.
Tento fakt umocnil jeden rohový kop po půlhodině zápasu. Zahrával ho záložník poznamenaný i Spartou Martin Čížek. Na jeho centr si naskočil obránce Petr Drozd a baníkovská euforie neznala mezí. Sparta si v tu chvíli uvědomovala kritičnost situace a tým v čele s reprezentačním záložníkem Karlem Poborským tak musel převzít iniciativu.
Možnost vyrovnat měl už o pět minut později Tomáš Jun a ten velmi pozlobil i těsně před koncem prvního poločasu. S vedením však odcházel do kabiny Baník a Spartu čekal patrně nejdůležitější poločas v sezoně. Převahu měla celý druhý poločas a Baník podstupoval zkoušku z fotbalového pragmatismu. Svou formu ukazoval i brankář Laštůvka. Zuby si na něm opět vylámal Tomáš Jun a po střele Karla Poborského zněl ostravské výpravě neuvěřitelně krásně zvuk břevna.
Až v 74. minutě prolomil střeleckou smůlu Tomáš Jun, když Karel Poborský ukázal ostravské obraně v plné nahotě svou genialitu. Stav 1:1 vydržel až do konce zápasu a s tímto výsledkem byl jistě mnohem spokojenější Baník. Jeho hráči se po zápase dlouho klaněli fanouškům cestujícím přes tři sta kilometrů. Sparta díky tomuto výsledku nestáhla náskok Baníku na jaře sehrála paradoxně komparz při předávání titulu na Bazalech. I remíza může mít na konečném výsledku sezony zásadní podíl.
Slovan Liberec 0:0 Viktoria Plzeň (12. května 2012)
Řada sezon se v české lize vedla jako ročník s jednou jasnou dominantou. Jindy si kandidáti na titul posílali vzájemně vzkazy v podobě bodového zisku, ale až v roce 2012 přišel jeden zlomový zápas. Dva kandidáti na titul si to vzájemně rozdali “face to face” v posledním ligovém kole.
Stalo se tak v Liberci, kam přijela tamní Slovan vyzvat Viktoria Plzeň. Po podzimu měla do hry o ligový primát významně promluvit také pražský Sparta. Ta však předvedla na jaře takřka nepochopitelný kolaps, díky němuž stoupla averze fanoušků k trenéru Jaroslavu Hřebíkovi.
Do rozhodující bitvy šel ve výhodnější pozici Slovan Liberec pod vedením Jaroslava Šilhavého. Ani jeden z týmů neměl ve zvyku příliš taktizovat a na stadionu U Nisy se hrála otevřená partie, v níž však s postupujícím časem začínala být viditelnější na hřišti Viktoria Plzeň.
Brankář David Bičík musel postupně hatit gólovou radost Marku Bakošovi a za další dvě minuty si na něm vylámal zuby přízemní střelou Vladimír Darida. V těchto chvílích již sílila liberecká naděje na třetí mistrovský titul a Plzni se naopak vzdalovala šance na obhajobu prvního mistrovského titulu.
Čtvrthodiny před koncem měl šanci zasadit Plzni patrně rozhodující úder Michal Breznaník, ale Marek Čech ještě prodloužil zápasovou zápletku. Tomáš Wagner mohl naopak šanci v 83. minutě nasměrovat titul do Plzně a vrtkavost fotbalového osudu byla stále viditelnější. Toto nádherné fotbalové divadlo však k rozuzlení teprve stoupalo. V 87. minutě sehrál hlavní roli opět Tomáš Wagner a po dlouhém autu nastřelil tyč. Při Liberci v té chvíli stáli všichni fotbaloví svatí.
Ten potřebnou remízu nakonec udržel a slavil tak svůj třetí titul. Plzeň naopak poznala, jak blízko jsou od sebe ve fotbale úspěch a neúspěch. Fotbalový zápas se zkrátka může stát atraktivním i bez vstřeleného gólu.
Příbram 1:8 Slavia Praha (25. února 2017)
Slavia se zapsala černým písmem do českých dějin ligového fotbalu v roce 2013, kdy podlehla doma Teplicím 0:7 a tento zápas ji opět utvrdil v tehdejší bídné situaci. Tento rekord však dokázala sama dorovnat o necelé čtyři roky ve středočeské Příbrami.
Dělo se tak naopak v době, kdy si naopak brousila zuby na mistrovský titul a prováděla dostihy s Viktorií Plzeň. Tento zápas znamenal velmi jasný vzkaz o návratu jednoho krále.
Černý příbramský večer začal psát už v 8. minutě Milan Škoda po efektivní souhře s Janem Sýkorou. Ten se zase zapsal naopak mezi střelce v 17. minutě. Po centru Jaromíra Zmrhala zasadil Příbrami druhý úder.
Krutou půlhodinu uzavřel Josef Hušbauer jednoduše po autu Michala Frydrycha. To ještě domácí netušili, co je čeká po přestávce. V 55. minutě krátce po vstupu na hřiště připravil čtvrtý úder Michael Ngadeu. V 59. minutě přišel čestný příbramský úspěch z dílny Josefa Divíška, ale slávistická reakce na něj jen symbolizovala průběh utkání.
Muris Mešanovič uklidil po přihrávce Jana Sýkory míč do prázdné branky a Příbram inkasovala nepopulárního “bůra”. „sešívaní“ však stále neměli dost. Svůj druhý gól v zápase vstřelil Michael Ngadeu, když mu po slávistickém autu dali domácí obránci až příliš široké pole působnosti.
Slávistický obránce měl však ten nejhezčí moment stále ještě před sebou. Po faulu Luptáka kopala Slavia penaltu a za necelý poločas kamerunský obránce zkompletoval hattrick.
Demolici Příbrami dokonal další slávistický obránce Jan Bořil a určil konečný výsledek 1:8. Slavia tím poslala do Plzně výzvu k závodu a v něm byla nakonec úspěšnější.